čtvrtek 8. října 2015

Měděný jezdec

Autor: Paullina Simons

Rok vydání: 2013 (2. vydání)

Počet stran: 616

Nakladatelství: Ikar

Moje hodnocení: 2/5

Anotace: Poutavá historická freska je zároveň nezapomenutelným příběhem o lásce vzdorující hrůzám války i lidské zášti. 17letá Taťána vyrostla v Leningradě, v městě, kde památníky zašlé slávy kontrastují s šedivou realitou stalinského Ruska. V roce 1941, ten den, kdy Němci napadnou Rusko, se Taťána poprvé zamiluje - vzápětí pocítí trpkost zakázané lásky: nadporučík Alexandr Bělov je vyvolený její sestry Dáši. Navíc má Alexandr temné tajemství - pochází z rodiny amerických komunistů, kterou zlikvidovalo NKVD. Lásce Taťány a Alexandra není přáno: město drtí německá blokáda, hladomor, zima a všudypřítomný strach ze smrti. Ale jindy slabá Táňa se ukáže jako nejsilnější člen rodiny a s Alexandrovou pomocí překonává všechny útrapy. Nejtěžší zkouškou však bude odolat vlastní touze…

~

Píše se rok 1941. Rok, kdy Hitler porušil smlouvu o neútočení a německá armáda vtrhla na území Sovětského svazu. Tato událost změnila život milionům lidí a jednou z nich je i hlavní hrdinka tohoto románu, Taťána Metanovová. Právě v den vypuknutí války v Rusku potká Taťána na autobusové zastávce mladého a pohledného vojáka Alexandra Bělova, nadporučíka Rudé armády a samozřejmě je z toho láska na první pohled. Asi tolik k ději. Je to prostě lovestory se vším všudy. Více se k událostem v této knize rozepisovat nechci, protože popsat děj bez spoilerů by byl celkem oříšek. 

Mám ráda historické romány a ty z období 2. světové války mám úplně nejradši. Už jsem jich nemálo přečetla, ale jen některým se podařilo zanechat ve mně silnější stopu. Měděný jezdec k nim nepatří.

Takže, jen pro přehled: Taťána miluje Alexandra. Alexandr miluje Taťána. Taťánina starší sestra Dáša miluje Alexandra. Alexandr nemiluje Dášu. Taťánu miluje Alexandrův ne-tak-úplně přítel Dimitrij. Taťána miluje svou sestru Dášu a nechce jí ublížit = Taťána vymyslí geniální řešení této prekérní situace.

No vskutku geniální řešení. Jelikož Alexandr potkal Dášu dříve než Taťánu a začal s ní chodit, musí zůstat s ní, aby neranil její city. Alexandr by se na Dášu nejradši vykašlal, ale respektuje Taťánino přání a předstírá lásku k Dáše. Taťána mezitím na Dášu žárlí a vyčítá Alexandrovi, že ji ignoruje, přestože ho o to požádala…

Jako, wtf? Dobře, to máme shrnutí první poloviny knihy, z níž se dozvíme tak akorát to, jak je život k Taťáně a Alexandrovi nefér a jak nešťastní z toho oba jsou. A aby toho nebylo málo, do jejich životů zasáhne ještě blokáda Leningradu – období strašného hladovění, bombových náletů na město, prostě neuvěřitelné utrpení civilního obyvatelstva. To je mimochodem jediná část, za kterou jsem ochotná knihu ocenit, protože byla popsaná opravdu dobře. Pasáží, které mě nudily, bylo ale mnohem víc a bohužel jich bylo tolik, že naprosto přebily to málo, co se mi na knize líbilo.

Dost velkým negativem pro mě byly postavy. Taťána je neskutečně naivní a později si to dokázala i sama přiznat, ale naivní byla pořád. Navíc je asi superman. Je až neuvěřitelné, co ta holka přežila. To, že na ni spadne budova nádraží a ona vyvázne jen s nějakými odřeninami – dobrá tedy, ale že svému milému daruje tolik krve, až z toho následně zkolabuje a o něco málo později si pustí žílou znovu – no musíte uznat, tomu se říká blbost na entou. Nad jejím chování prostě častokrát zůstával rozum stát a tu její laskavost a dobrosrdečnost, kdy rozdávala to málo jídla, co měla, sousedům, přestože ona i její rodina pomalu umírala hlady, jsem jí jaksi nežrala.

Hlavním mužským protagonistou je neodolatelný voják Alexandr Bělov, který skrývá tajemství, jehož prozrazení by ho mohlo stát život. Zřejmě si z toho ale moc těžkou hlavu nedělá, protože ho Taťáně hned na začátku, tedy v době, kdy ji ještě téměř vůbec nezná, v klidu vyklopí. Tak je toto normální? Jsem ochotná přijmout fakt, že se do sebe zamilovali, sotva se viděli (blbost, blbost, blbost), ale to do nebes volající iracionální chování obou hlavních postav už bylo trochu příliš. Nehledě na to, že Alexandr měl se svěřením svého tajemství nesprávnému člověku zkušenost a stejně udělal to, co udělal. To je na pováženou. Zjevný problém se sebeovládáním, majetnický a agresivní přístup, to vše bylo už jen třešničkou na jeho charakteru.

Měděný jezdec byl pro mě velkým zklamáním. Po všech těch recenzích plných superlativů, v nichž se psalo o nejlepším milostném válečném románu, o příběhu, který vás emocionálně zničí a na nějž nikdy nezapomenete, jsem se po dočtení poslední stránky dočkala jen rozporuplných pocitů a přemýšlení o tom, jestli se mi vůbec chce v této trilogii pokračovat a přečíst si další díly. Inu, šanci jim nakonec nejspíš dám, protože děj se prý více točí kolem války než vztahu hlavních hrdinů, a pak taky nemám ráda nedočtené série. Třeba se stane zázrak a bude se mi to líbit. No a úplně v poslední řadě bych se ráda dozvěděla, jak to celé skončí, i když o tom vcelku jasnou představu už mám.

Na závěr chci jen dodat, abyste se mým názorem nenechali od knihy odradit. Vím, že jsem hodně kritická, protože na mě tato kniha, která má z nějakého důvodu nálepku bestseller, zkrátka dobrý dojem neudělala, ale můj názor je koneckonců jen kapkou v moři jinak nadšených ohlasů.