Sempre - Navěky

Autor: J.M. Darhower

Rok vydání: 2015

Počet stran: 520 

Nakladatelství: Yoli

Moje hodnocení: 3/5

Anotace: Sedmnáctiletá Haven Antonelli nikdy nepoznala svobodu. Od malička vyrůstala v izolaci uprostřed pouště, kde spolu s matkou tvrdě pracovala a trpěla nelidským zacházením. Obě se staly oběťmi obchodu s lidmi organizovaného mafií. Jednoho dne se ale na farmě objeví doktor Vincent DeMarco a dává Haven šanci na nový život. Ta se musí rozhodnout – buď opustí matku a odejde s DeMarcem, nebo zemře.
V doktorově domě v severokarolínském městečku Durante se Haven seznámí s jeho dvěma syny Dominicem a Carminem. Ti nikdy nepoznali nouzi a nic jim v životě nechybí – ovšem kromě matky, která záhadně zemřela. Carmine je výbušný, nezvladatelný mladý muž, kterému není nic svaté a odmítá jakoukoli odpovědnost. Láska k Haven ho ale změní a oba brzy musí přehodnonit všechno, čemu doposud věřili. Čím hlouběji se zaplétají do pavučiny lží a tajemství, tím víc zjišťují, že i přes zdánlivé rozdíly jsou si velmi podobní. Oba chtějí uniknout okolnímu nebezpečnému světu, jemuž vládnou moc a peníze, ale řetězec událostí, které se daly do pohybu už dávno před jejich narozením, ohrožuje jejich životní plány i samotnou existenci. Ve světě mafie jsou zrada a násilí všední součástí života, nic není zadarmo a slovo navěky – sempre dostává trpkou příchuť.

 

* * *  

Haven Antonelli vyrůstala společně se svou matkou na odlehlé farmě. Nikdy ale nepoznala normální život, jaký někde daleko od farmy vedli její vrstevníci. Jedinou náplní jejích dní bylo tvrdě pracovat, poslouchat svého pána a se skloněnou hlavou snášet ponižování a bití. Až do dne, kdy se na farmě objeví muž, který Haven koupí a místo aby pokračoval v praktikách Havenina bývalého pána, nabídne dívce pomoc, snaží se jí porozumět a respektuje ji. Haven není zvyklá na to, že s ní někdo jedná jako se sobě rovným, že se může svobodně rozhodovat, přestože úplně svobodná není. Svět, do něhož přišla a o němž zatím nemá ani tušení je ale stejně nebezpečný, plný zášti a zkažených lidských charakterů jako ten, který nechala za sebou. 

Kniha Sempre – Navěky americké spisovatelky J.M. Darhower mě zaujala ještě dlouho předtím, než bylo oznámeno její vydání v češtině. Bylo to hlavně díky tématu, které není pro young adult žánr úplně typické, i když pravdou je, že v současné době knih s tématikou aktuálních problémů, jako je třeba šikana, zneužívání nebo otroctví, pomalu přibývá. Autorka se ve své knize pustila právě do problematiky moderního otroctví a zakomponovala do příběhu i mafii. Už jen ten námět dělá knihu výjimečnou a slibuje docela nevšední příběh v rámci YA žánru. 

Do knihy jsem se pouštěla s poměrně vysokým očekáváním. Jednak jsem na ni slyšela samou chválu a také mě hodně zaujalo téma moderního otroctví, se kterým jsem se ještě v žádné jiné knize doposud nesetkala. Byla jsem zvědavá, jak autorka toto téma zpracuje. Vzhledem k tomu, že jsem velmi zvědavý člověk a vždy před přečtením každé knihy si nejdříve přelétnu informace o autorovi na zadní straně přebalu, zjistila jsem, že autorka se o problematiku otroctví a lidských práv ve skutečnosti zajímá a tím moje zvědavost ještě stoupla. Je prostě fajn, když autor píše o věcech, kterým se věnuje a má tudíž o nich nějaký přehled, působí to pak věrohodněji. 

Bezprostředně po dočtení se ve mně mísilo tolik pocitů a to jak kladných, tak i negativních a s krátkým odstupem času se to nezměnilo. Mám z této knihy rozporuplné pocity, protože na jednu stranu se mi zamlouval námět, který si autorka vybrala, líbil se mi náhled do mafiánské organizace a přiblížení toho, jak to v takové „rodině“ funguje. Tato část příběhu byla napsaná velice sugestivně a postava doktora DeMarca, roztříštěna na hranici mezi láskou ke svým synům a morálními zásadami, a loajalitou ke své mafiánské rodině, byla vykreslena opravdu dobře. 

Jelikož Sempre spadá do young adult žánru, nechybí zde ani láska. Haven se krátce po vysvobození z jejího předchozího života na farmě zamiluje do jednoho ze synů doktora DeMarca a rázem je tu láska jako trám. Z této části jsem už tak nadšená nebyla a je podle mě škoda, že je to ta část, na které stojí téměř celý příběh.

Kniha má něco přes 500 stran a po opravdu velmi dobrém prologu, který dokáže navnadit na další čtení, tempo jaksi upadne a zajímavých věcí se dočkáme až na úplně posledních pár stranách. Prostředek knihy byl pro mě jen jakousi výplní a bohužel jsem se u mnoho pasáží vyloženě nudila. Autorka ale naštěstí píše čtivě, takže i ty méně záživné části se čtou poměrně rychle.

Sempre – Navěky není špatná kniha, v rámci svého žánru lehce nadprůměrná a co rozhodně oceňuji, jak jsem již zmínila, je nevšední námět. Chápu, že autorčiným záměrem bylo napsat romantický příběh z prostředí mafie, ale vzhledem k tomu, že mi romantická linka příliš nesedla a nezasáhla tolik, jak by mohla a jak jsem očekávala, bych to udělala právě naopak. Čeho jsem si ještě nemohla nevšimnout, je určitá podobnost se Stmíváním a po celou dobu jsem měla pocit, že je to svým způsobem fanfikce na tuto slavnou ságu. Možná opravdu je, možná se autorka nechala inspirovat, aniž by to označila za fanfikci anebo tu podobnost vidím jen já, o čemž však dost pochybuji, neb odkazů na Twilight je tam opravdu hodně. 

Abych to shrnula; Knihu doporučuji těm, kteří mají rádi YA žánr a jsou tudíž zvyklí na to, že hrdinové po několika společně strávených chvílích s naprostou jistotou ví, že toho druhého bezmezně milují. Je to příběh o lásce, kterou si hlavní postavy tohoto příběhu zaslouží, okořeněný o netradiční prostředí a za přečtení i přes všechny mé výtky podle mě určitě stojí.