Učebnice pro SŠ: Dějepis v kostce + Český jazyk v kostce

Dějepis
Autor: Marie Sochrová
Rok vydání: 2014
Počet stran: 172
Nakladatelství: Fragment
Anotace: Přepracované a aktualizované vydání Dějepisu v kostce přehledně shrnuje veškeré učivo probírané na středních školách. 1. díl zpracovává období pravěku po středověk. Nejpopulárnější doplňková učebnice je nepostradatelnou pomůckou nejen k přípravě na maturitu, ale i během celého studia na střední škole. 

Český jazyk

Autor: Marie Sochrová

Rok vydání: 2014

Počet stran: 224

Nakladatelství: Fragment

Anotace: Chystáte se k maturitním zkouškám? Neváhejte a pořiďte si učebnici, která přehledně shrnuje veškerou středoškolskou látku z českého jazyka. Nejoblíbenější doplňková učebnice připraví každého studenta nejen k maturitní zkoušce, ale i k přijímacím zkouškám na vysokou školu.

* * *

Nedávno jsem hledala nějaké učebnice, které by přehledně a stručně shrnovaly učivo středních škol, ale které by zároveň obsahovaly vše podstatné a důležité při přípravě na maturitní zkoušku. Našla jsem učebnice "v kostce" od nakladatelství Fragment, u kterého letos tyto učebnice vyšly v novém, aktualizovaném vydání. Sáhla jsem po dějepisu a českém jazyce z toho důvodu, že vím, že se v budoucnu budu zabývat nějakým humannitním oborem. Navíc doufám, že by mi takové přehledné shrnutí dějin a českého pravopisu mohlo třeba pomoct s přípravou na maturitu.

Co se týče přehlednosti, musím říct, že jsou učebnice opravdu pěkně a zajímavě zpracované, není nijak těžké se v nich orientovat a nemusíte se bát nudného a nezáživného provedení. Učebnice dějepisu obsahuje i různé obrázky, mapky a dokonce i zajímavosti, poznámky nebo vysvětlivky oddělené rámečkem. Na první pohled učebnice nevypadají přílš obsáhle, ve skutečnosti je v nich ale plno informací - stručných, ale myslím, že všech důležitých k danému tématu.

V učebnici dějepisu také najdete na konci každého období otázky, díky nimž si můžete otestovat své znalosti, což rovněž pokládám za velké plus. Ve srovnání s učebnicemi, které používáme ve škole, se mi z těchto od Fragmentu učí mnohem lépe. Z části to bude nejspíš proto, že je to opravdu jen stručný přehled učiva a nejdůležitějších pojmů, ale i vizuální stránka a přehlednost je u učebnic velice důležitá a ta je v tomto případě velmi vydařená. Za sebe mohu učebnice jen doporučit a to jak studentům, tak i ostatním, kteří si chtějí třeba jen osvěžit nějaké znalosti.

Audiokniha Pán prstenů: Společenstvo prstenu

 
Autor: John Ronald Reuel Tolkien  
Čte: Aleš Procházka  
Délka: 21 hodin 24 minut  
Verze: Nezkrácená 
Rok vydání: 2014  
Vydavatelství: Tympanum

Slavnou trilogii Pán prstenů od jednoho z nejznámějších autorů fantasy J.R.R. Tolkiena snad není třeba dlouze představovat. Je to tak obsáhlé a bohaté dílo, že vypsat vše, co čtenáři nabízí, by bylo neméně obtížné než napsat, proč je i po více než šedesáti letech od svého vzniku stále aktuální a žádané. Tolkienův příběh o Jednom prstenu patří bezesporu mezi to nejlepší, co můžeme v současné fantasy literatuře najít. K celkové popularitě Pána prstenů rozhodně přispělo i filmové zpracování, jehož režie se ujal Peter Jackson a po premiéře prvního dílu film sklidil celosvětový úspěch. Není proto divu, že se knihy dočkaly i audio verzí. Nejprve se u nás objevila zkrácená audio verze na 9 CD, namluvená Michalem Dlouhým. Díky vydavatelství Tympanum si v současné době můžeme nově poslechnout audioknihu i v nezkrácené verzi s příjemným hlasem Aleše Procházky.

Společenstvo prstenu bylo mé první setkání s knihou v podobě audia, a ačkoliv jsem zkrácenou verzi neslyšela a nemám tudíž žádné srovnání, mohu říci, že obsazení herce a dabéra Aleše Procházky je opravdu perfektní a určitě to byl velmi dobrý krok. Jeho nezaměnitelný hlas je na poslech velmi příjemný. Líbilo se mi, jak si poradil s hlasy jednotlivých postav, jak jej používá ve vypjatých i veselých situacích a krásně příběh dokresluje a podtrhuje jeho atmosféru. Dovoluji si tvrdit, že díky jeho vypravěčskému umu má čtenář stejně dobrý zážitek, jako při četbě knihy, ne-li o něco lepší. V mém případě tomu bylo tak, že ani při obsáhlých popisech krajiny a všeho možného jsem se vůbec nenudila, protože v podání Aleše Procházky to ani nebylo možné. Zkrátka a dobře, hlas narátora u audio podob pochopitelně hraje obrovskou roli, a pokud je k četbě zvolen padnoucí a zajímavý hlas, úspěch je minimálně z poloviny zaručen. Jednotlivé kapitoly jsou navíc oddělené hudbou Jana Koukala, která příběh skvěle doplňuje, a i když se to zdá spíš jako maličkost, poslech je díky tomu o mnoho příjemnější. 

Pán prstenů: Společenstvo prstenu se v nejnovější podobě audia rozhodně povedl a nenapadá mě jediná výtka, neboť žádný rušivý faktor jsem při poslechu nezaznamenala a příběh jsem si užila od začátku do konce. Podle mého názoru na posluchače čeká opravdu nezapomenutelný zážitek. Jsem velice ráda, že jsem měla možnost si audioknihu poslechnout v této nezkrácené verzi načtené Alešem Procházkou, protože právě jeho hlas dal příběhu opět trošku jiný rozměr a věřím, že v jeho podání by Pán prstenů mohl zaujmout i ty, kteří fantasy žánru jinak tolik neholdují a zároveň je to další skvělý způsob, jak se i zarytí nečtenáři mohou s tímto legendárním příběhem seznámit jinak, než z televizních obrazovek.

Zombie Apocalypse Book Tag

Nedávno jsem u Fearnie na blogu objevila vážně super tag, který dělala formou videa, ale myslím, že ničemu nevadí, když jej sepíšu do článku. Tenhle tag se mi opravdu moc zalíbil a fakt jsem se u toho skvěle bavila. A o co vlastně jde?

Máme celkem deset otázek, vyberete si pět knih - záleží na vás, jestli náhodně nebo zkrátka sáhnete po svých oblíbených nebo známějších a poté losujete první knihu. Otevřete ji na náhodné stránce a první jméno, na které vám padne zrak, je odpovědí k příslušné otázce. Každá kniha vám dá dvě jména. Nakonec sami můžete posoudit, jak zdárně byste společně se svým týmem složeného z knižních hrdinů zvládli případnou zombie apokalypsu...

Vybírala jsem knihy, které mám ráda a které jsou zároveň docela známé, ať se pobaví co největší okruh lidí. Dělala jsem to tím způsobem, že jsem si nejprve vylosovala knížku, následně zapsala jména a až na konec jsem je přiřadila k otázkám v tom pořadí, v jakém jsem je zapisovala. Musím říct, že zvlášť u některých jsem se opravdu nasmála... 

Nerd TAG

Poslední dobou se na různých knižních blozích vyskytují všemožné tagy, některé souvisí s knihami a některé méně a protože se mi většina z nich opravdu hodně zalíbila a zaujala mně, rozhodla jsem se také zapojit. Tento jsem objevila na blogu Ilusion of World a omlouvám se, ale nemám v plánu někoho konkrétního dále tagovat... takže nechť se zapojí každý, kdo bude chtít. :)

1. Nejoblíbenější superhrdina?

Ze superhrdinů jsem měla vždycky nejraději Spidermana. Asi to bude tím, že byl prvním superhrdinou, kterého jsem ve filmu viděla a moje volba mezi pavoukem a netopýrem by rozhodně padla na pavouka. :)
 

2. Startrek nebo Starwars?

Popravdě, asi ani jedno. Startreku se vyhýbám a Starwars jsem dřív považovala za docela fajn, ale teď je to na mě moc sci-fi.

3. Oblíbený/á spisovatel/ka.

O můj obdiv se dělí hned několik mistrů psaného slova a je pravda, že většinou jsou to muži - na prvním místě u mě už asi navždy zůstane J.R.R. Tolkien a hned za ním G.R.R. Martin, Patrick Rothfuss, Andrzej Sapkowski a tak, no. Spisovatelé fantasy jsou prostě géniové. Abych ale nezanedbala i ostatní oblíbené autory něžného pohlaví, zmíním J.K. Rowlingovou a taky mě dostala Suzanne Collins s trilogií Hunger games - neptřeba představovat.

4. Marvel nebo DC comics? 

Marvelovky, jednoznačně. 
 

5. PS, XBox nebo Wii?

Nothing.

6. Oblíbený předmět ve škole?

Neexistuje. Jednou se takový předmět vyučovat bude, ale to já už bohužel nezažiju.

7. Harry Potter nebo Pán Prstenů?

Na obou příbězích jsem vyrostla, oba se řadí mezi mé top a oba mě v nemálo věcech dost ovlivnili... mám nesmírně ráda oba dva, ale musím-li si vybrat, volím Pána prstenů. Miluji filmové zpracovaní, poté jsem si zamilovala i knižní předlohu. Je to neobyčejné dílo a vůbec celý význam a myšlenka příběhu, která tolika lidem uniká a je to strašná škoda, je prostě úžasná.

8. Oblíbená počítačová hra?

Nehraji počítačové hry, pro mě je to ztráta času.

9. Jaká by byla tvoje super síla?

Není to teda vyloženě super síla, ale chtěla bych umět létat. A pak taky umět uzdravovat, tak jako to uměl světlonoš Leo v seriálu Čarodějky. :)

10. Být radši Thor v Bradavicích nebo Harry Potter v Asgardu?

Nevím. Thora jsem neviděla (zabijte mě někdo) a vážně na tuto otázku nedokážu odpovědět. I'm sorry.

11. Super síla, kterou máš a je ti úplně na nic? 

Umím přemýšlet, ale je to na nic, protože kvůli jakémusi neznámému bloku při tom využívám jen 10% svého mozku a protože taky nikdy nevymyslím nic jiného než samé blbosti. :D

12. Jaký kouzelný předmět bys chtěl/a mít?

Těžká otázka, hodně těžká. Nejspíš by to bylo něco ze tří relikvií smrti. Asi bych šáhla po neviditelném plášti, taková věcička by se mohla hodit. :D 

Měsíční NEJ - červenec 2014

Jelikož se mi v uplynulém měsíci podařilo přečíst celkem šest knih, rozhodla jsem se pro takové měsíční shrnutí v podobě měsíčního nej. Vím, že šest knih je pro někoho poněkud nízké číslo, ale já jsem dost pomalý čtenář a jsem ráda i za takový počet knih, i když jich ani zdaleka není tolik, kolik bych si přála. Převážná většina z přečtených titulů se mi moc líbila.... tady jsou:

Co bude dál

Originální název: What Comes Next

Autor: John Katzenbach

Rok vydání: 2013

Počet stran: 456

Nakladatelství: Domino

Šestnáctiletá Jennifer zase utekla z domu. Jenže tentokrát se jí snaha utéct před svým dosavadním životem a zvráceným matčiným přítelem stala osudnou, když ji ve zdánlivě zcela vylidněné ulici unese neznámá dvojice.

Ulice ale nebyla tak prázdná, jak se zdála. Incident viděl stárnoucí a nemocný profesor psychologie Adrian - vlastně celý únos neviděl, protože mu dodávka zakrývala výhled a nebyl si jistý, zda dívka nenastoupila do dodávky dobrovolně. Proč by ale v tom případě nechala na chodníku pohozenou svou růžovou kšiltovku? Celé mu to vrtalo hlavou a postupně si začal uvědomovat, čeho se stal svědkem.

Přestože už mu podle doktorů kvůli jeho nemoci moc času nezbývalo a jediné, na co myslel, bylo brzké setkání s mrtvou manželkou, rozhodl se mladé dívce pomoci a byl odhodlaný ji najít za každou cenu a přivést zpátky domů, i když vůbec netušil, kde by měl začít pátrat.

Jennifer, uvězněná kdesi v tmavé, malé místnosti v rukou páru se zvráceným smyslem pro zábavu, mezitím zjišťuje, že všechny starosti, které ji dosud trápily, jsou nic ve srovnání s tím, co ji teprve čeká...

* * * 

Kniha Co bude dál je mým teprve druhým psychologickým thrillerem a prvním, kde se opravdu pořád něco děje. Obvykle se knihám tohoto žánru spíš vyhýbám než je vyhledávám, zvlášť, pokud mají 400 stran a víc, protože se prostě bojím, že mě to nebude bavit. Pokud ale budu mít to štěstí a narazím na více knih, které budou takové, jako Co bude dál (nebo dokonce ještě lepší), tak thrillerům vystavených na psychologii postav s detektivní zápletkou asi pomalu přijdu na chuť.

Autor se poměrně vyžívá v podrobnějších popisech - s čímž já problém nemám, ale někomu se díky tomu může kniha zdát trošku zdlouhavá a čtenář, který se do příběhu tak úplně nevžije, by s takovými pasážemi mohl mít docela problém - je ale pravda, že jich tam moc takových není. Já jsem hltala každou stránku a prakticky jsem se od toho nemohla odtrhnout. Nevím, jestli to byla zvědavost, co mě nutilo knihu přečíst v poměrně krátkém čase anebo styl autora, který mi vyloženě sedl. Ano, John Katzenbach mě opravdu překvapil a nadchnul ať už téměř dokonalým vykreslením povahy a psychologie postav, tak i mrazivým a skoro až bolestně reálným námětem. Ono není zase až tak těžké uvěřit, že by se to klidně mohlo dít i ve skutečnosti. Nejděsivější na tom je, že dvojice únosců se spíš než za zločince považuje za umělce a díky tomu, co dělají si připadají výjimeční. Těžko říct, zda jim vůbec dochází, jak závažného trestného činu se dopouští a pokud ano, vždycky si najdou důvod k ospravedlnění svého počínání.

V knize je i zmínka o známých Vrazích z močálů, kteří v 60. letech zavraždili minimálně pět dětí a jejichž hrůzné činy odhalila až touha zasvětit do svých zločinů někoho dalšího. Musím říct, že jsem si - čistě proto, abych byla v obraze a věděla, o co go - přečetla pár článků týkajících se této dvojice a musím říct, že mi z nich běhal mráz po zádech. Je hrozné, co jsou lidi schopní udělat a žádná psychická nemoc toto neomlouvá.

Příběh má čtenář možnost sledovat ze tří hlavních pohledů, a sice z pohledu profesora Adriana, rozmlouvajícího s přeludy mrtvých členů rodiny a zcela odhodlaného v případě dívčina zmizení, inspektorky Terri Collinsové, která řešila i dřívější Jennifeřiny útěky z domu a potom samozřejmě pohled unesené Jennifer. Méně častěji můžeme nahlédnout do mysli únosců a když už jsem u těch postav, tak zmíním i sexuálního delikventa Wolfea, který při pátrání po Jennifer sehrál také důležitou roli. Podle mě ani jeden z pohledů nebyl méně zábavný než ostatní, z čehož jsem opravdu nadšená. 

Takže, abych to shrnula - Co bude dál je podle mě výborně napsaný thriller, který se ale kvůli tématu nečte zrovna pohodově. Co ale pokládám za velké plus je, že autor se nesnaží zapůsobit popisy násilnických a krutých scén, přestože k tomu námět knihy přímo vybízí, ale jak už jsem zmiňovala - mnohem víc se zaměřuje na psychiku postav a to mě na tom ohromně bavilo. John Katzenbach je prostě mistr ve svém oboru a jeho profesionalita na vás dýchá z každé stránky. Co bude dál je kniha, která mě mile překvapila a dokázala mi, že i knihy s tématem psychického vydírání můžou být zatraceně dobrým počtením.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Hodnocení:

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Blogger TAG

Asi už všichni víte, oč se jedná, protože je toho teď na blozích plno a ani mě blogger tag neminul, za nominaci děkuji Jeannette.

Pravidla

1. Povězte o sobě 10 věcí.
2. Odpověz na deset otázek blogera, který tě nominoval.
3. Nominujte pět blogerů, kteří mají méně než 200 čtenářů za den.
4. Vymysli deset otázek pro ty, které budeš nominovat.
5. Informuj blogery, které jsi nominoval/a.

Recenze: Dcera sněhu

Autor: Eowyn Ivey 
Rok vydání: 2012 
Počet stran: 392 
Nakladatelství: Fortuna Libri
Anotace: Nesmírně silný, jímavý, brilantně napsaný příběh o nevšedním osudu dvou lidí, toužících po dítěti tak moc, až si jeho existenci přivolají.
Román se odehrává v odlehlé aljašské končině a dny jeho hrdinů – Jacka a Mabel – jsou naplněny těžkou prací.  Manželé se velice milují a trápí je jen marná touha po dítěti. Když toho roku napadne první sníh, ze samé radosti si postaví venku před domem sněhulačku. Následující ráno je však sněhulačka pryč – a na cestě jsou vidět drobné stopy. V příštích dnech  Jack a Mabel několikrát  z dálky zahlédnou blonďatou holčičku osaměle bloudící v lese – ale neodvažují se o tom zmínit jeden druhému ze strachu, že se jedná jen o přelud, podnícený dávno pohřbenými nadějemi na vlastní dítě...
V tajuplné, překrásné, ale mimořádně drsné krajině se věci mohou jevit jinak než ve skutečnosti....

 ~ 

Asi hned na začátku podotknu, že jsem si tuto knihu naprosto zamilovala a že mne od samého začátku okouzlila, nejen překrásným příběhem, ale hlavně svou jedinečnou atmosférou. Pokusím se alespoň zčásti vyjádřit, jak hluboce se mi tato autorčina prvotina vepsala do paměti. Po přečtení Dcery sněhu jsem došla k závěru, že opravdu nepotřebuji akcí a napětím nabytou knihu, ale že k uspokojení mojí čtenářské duše mi bohatě stačí příběh přesně takový, jaký v sobě skrývá právě tato kniha. A sice melancholický příběh plný naděje, ale zároveň zoufalství, radosti i smutku a především příběh plný lásky - nejen partnerské, ale i lásky k životu. Z nějakého pro mě neznámého důvodu jsem měla po téměř celou dobu čtení na krajíčku a opravdu si nedokážu vysvětlit, proč. Samotný příběh je neskutečně jímavý, ale už od první stránky jsem věděla, že si Dceru sněhu zamiluji. Je pravda, že k mému celkovému nadšení z velké části přispěl i autorčin nezapomenutelný vypravěčský talent. Eowyn píše opravdu báječně a díky tomu se kniha čte jedním dechem, přestože je to ten typ příběhu, kde děj pozvolna ubíhá a žádné přelomové zvraty se nekonají. Z toho důvodu jsem zpočátku ke knize byla malinko skeptická, protože mám raději knihy, kde se alespoň sem tam nějaká ta akce vyskytne. Byla jsem si vědoma toho, že Dcera sněhu se trošku vymyká tomu, co běžně čtu, ale proboha - bylo to tak skvělé. Vlastně ještě lepší, než jsem doufala...

Příběh je z převážné části založen na psychologii postav a tu má autorka opravdu dobře promyšlenou. Postavy mi ožívaly před očima a naprosto jsem si je zamilovala. Jack s Mabel tvořili nezapomenutelný pár, který toho spolu hodně prožil a i když sami v odlehlé aljašské končině neměli snadný život a trápila je nepříliš veselá minulost, bylo zjevné, jak moc se mají rádi. Nadchl mě i popis samotné Aljašky, u níž si většina lidí vybaví jen zimu, divokou zvěř a jinak zhola nic. Autorčino líčení drsné a zároveň krásné a čisté aljašské krajiny bylo dechberoucí, koneckonců ví, o čem píše, neboť na Aljašce už nějakou dobu žije. Někdy jsem postavám jejich bydlení v dřevěném srubu a pokorném tichu, daleko od civilizace a moderního světa záviděla. Nicméně si dovedu představit, že život tam vůbec není jednoduchý, ale rozhodně to má své kouzlo.

Dcera sněhu je v poslední době jednou z mála knih, do níž jsem se dokázala plně ponořit a celý příběh prožít tak, jako bych byla jeho součástí, ne pouhým čtenářem, a to od začátku do konce. Nevím, jak se to autorce podařilo, ale napsala naprosto dokonalou knihu, dokonalou pro mě, a za to jsem nesmírně ráda a jsem šťastná, že jsem měla možnost vychutnat si tento jedinečný příběh v rodném jazyce. Většinou si během čtení nepouštím žádnou hudební kulisu, ale u Dcery sněhu jsem udělala výjimku. Úplnou náhodou jsem právě v době, kdy jsem knihu četla, narazila na tvorbu švýcarského umělce Adriana von Zieglera a jeho skladby mě naprosto okouzlily. Jsou nádherné a přišlo mi, že se dokonale hodí ke knize, kterou jsem zrovna měla rozečtenou, a tak ji už navždy budu mít spojenou s toutou nádhernou a harmonickou hudbou.

Myslím, že Dcera sněhu by se mohla zalíbit úplně všem a taky si myslím, že už jsem ji vychválila dostatečně, proto vám nenabídnu žádné extra doporučení, jen... prostě si to přečtěte. Věřím, že nebudete zklamaní a že si vás Eowyn Ivey svým originálním, silným a nádherným příběhem o sněhové dívence získá stejně jako mě.

Hodnocení: ☻☻☻☻☻

Tímto bych tedy chtěla poděkovat nakladatelství Fortuně Libri za vydání této krásné knihy a za poskytnutí recenzního výtisku. Děkuji, moc si toho vážím.

Goodreads tag

1. Jakou knihu jsi naposledy přečetl/a?

Naposledy jsem přečetla třetí díl ze série Porodní bába a sice Rozhodnutí porodní báby od Sabine Ebert. Tahle série se mi opravdu zalíbila, přišla jsem na ni úplně náhodou a vůbec nic jsem o ní nevěděla, tak jsem to zkusila a čte se to moc dobře, i dějově se to ubírá zajímavým směrem. Plusem navíc je, že velká část knihy je založená na skutečných událostech a postavách, takže mám čtenářský zážitek i opakování dějepisu v jednom. :)

2. Co právě čteš?

Zrovna mám rozečtenou Dceru sněhu a je to neuvěřitelně úžasná kniha. Jsem asi v polovině a nevzpomínám si, kdy naposledy mě nějaká kniha takhle vtáhla do děje. Brzy ji dočtu a potom na ni určitě napíšu recenzi.

3. Jakou knihu jsi naposledy zařadil/a do poličky to-read?

Mistborn od Brandona Sandersona. Strasně moc bych si tuhle, velmi dobře hodnocenou fantasy chtěla přečíst, tak uvidím, kdy se k ní dostanu.

4. Jakou knihu si plánuješ přečíst, až dočteš, co čteš?

Po Dceři sněhu se chystám na Tajemství delfínů od Bobbie Sandoz. Ohromě se na tu knihu těším, protože autorka v ní popisuje dlouholeté přátelství s volně žijícími delfíny, jejich moudrost a to, že se od nich lidé mají stále co učit. Miluju delfíny, už od dětství mě fascinují a ráda se o nich dozvím něco víc.

5. Používáš hvězdičkové hodnocení?

Dřív ano, ale teď spíše boduji. :)

6. Zúčastňuješ se goodread reading challenge?

Ne. Nemám čtecí challenge moc ráda, prostě přečtu tolik knih, kolik přečtu. Akorát bych si pak vyčítala, že jsem nesplnila to, co jsem si stanovila.

7. Máš wishlist?

Ano, mám. Momentálně je na něm asi 500 knih a každý týden se rozrůstá tak o jednu až dvě knížky. :D A není zrovna lehké z něj vybírat, kterou knihu si pořídím jako další...

8. Jakou knihu si plánuješ koupit jako další?

Plánuji si jich koupit hned několik... :D Hmm, záleží na tom, jestli dřív půjdu do knihkupectví, kde většinou nakupuji po jedné, maximálně dvou knihách, nebo na e-shopu, kde to beru ve velkém, protože to výjde levněji. Pokud bych ale měla jmenovat, tak bych v knihkupectví asi nenechala první díl série Mistborn, o které jsem slyšela hodně dobrého, anebo nějakou knihu od Khaleda Hosseliniho. :)

9. Jaké jsou tvé oblíbené citáty?

Páni, těch je hodně. Mám knihu s opravdu nádhernými citáty o čemkoliv, na co si jen vzpomenete, takže v té bych našla hned několik favoritů. Jinak, co se týče citátů z oblíbených knih, tak vede Pán prstenů a Hra o trůny.

10. Tvoji oblíbení autoři?

Když se mě někdo zeptá na oblíbeného spisovatele, vždycky bez dlouhého rozmýšlení odpovím J.R.R. Tolkien, přestože jsem četla jen Hobita a jeden díl Pána prstenů (jsem ostuda). Obdivuji svět, který Tolkien vytvořil a zamilovala jsem si postavy, kterým vdechl život. Miluju jeho příběh, protože se mi zapsal do srdce tak, jako žádný jiný. Ale samozřejmě mám i řadu dalších oblíbených autorů, třeba G.R.R. Martin, Suzanne Collins, J.K. Rowling, Patrick Rothfuss, Andrzej Sapkowski, atd.

11. Jsi v nějaké skupině?

Asi ne, o žádné nevím :D

Recenze: Sára - kniha první

Autor: Esther & Jerry Hicks
Žánr: pro pohlazení duše (nejen pro děti)
Rok vydání: 2010
Počet stran: 179
Nakladatelství: Synergie
Anotace: Sára je plachá, uzavřená desetiletá dívka, která není příliš šťastná. Má zlomyslného bratra, který ji neustále provokuje, kruté a bezcitné spolužáky, a ve škole ji to moc nebaví. Je zkrátka jako mnoho jiných dnešních dětí. To všechno se změní, když potká Šalamouna, moudrou nadpozemskou sovu, která jí ukáže, jak se na svět dívat jinak, očima bezvýhradné lásky.

• • •

Proč jsem si knihu vybrala: K této malé knížečce jsem se dostala díky jedné úžasné slečně, která Sářin příběh doporučovala mojí mamince. Mamka má knihy tohoto typu hodně ráda a v podstatě nečte nic jiného a já si občas takovou milou, povzbudivou knížku s hlubším poselstvím také s radostí přečtu. Když jsem se na první díl Sářina příběhu dívala na internetu, okamžitě mě zaujal nejen anotací, ale i nádhernou ilustrací na přebalu (sovy prostě zbožňuji), takže to pro mně byla poměrně jasná volba.

Hodnocení: Když knihu poprvé vezmete do ruky a zběžně jí prolistujete, řeknete si, že je to další dětská knížka s obrázky a jednoduchým příběhem - nic pro vás? Nenechte se zmást. Opravdu je to dětská knížka s jednoduchým příběhem, ale kde je napsáno, že takové knihy nemůžou číst i dospívající či dospělí? Věřte mi, v téhle knize je ukryto mnohem víc než jen příběh desetileté dívenky hledající samu sebe. Je to ohromně jímavá knížka, která mnoha lidem pomůže otevřít oči a uvědomit si zásadní věci v životě. Kromě toho, že je to opravdu krásný příběh věčného přátelství dvou blízkých duší - jak se píše na přebalu, je to i návod, jak žít šťastným a naplněným životem, jen zakomponovaný do jednoduchého příběhu tak, aby byl srozumitelný i těm nejmenším čtenářům. Nedokážu posoudit, jak srozumitelné by některé věci popsané v knize byly pro takové pětileté dítě, ale přesto si stojím za tím, že je to jedna z nejlépe napsaných knih (nejen) pro děti, jaké jsem kdy četla.

Co říct závěrem? Asi jen přečtěte si to. Nemusíte se bát hlubokých filosofických úvah a složitých myšlenek, autoři psali opravdu jednoduše, ale přesto velice efektivně a pokud jste tomuto směru myšlení alespoň trošku nakloněni, pak vám má kniha rozhodně co nabídnout.

Já knize dávám ☻ ☻ ☻ ☻ ☻.

A úplně na závěr bych chtěla mockrát poděkovat nakladatelství Synergii, které mi knížku zaslalo k recenzi. Děkuji, velice si toho cením.

Recenze: Obyvatel

Autor: Francis Cottam
Žánr: psychologický thriller
Rok vydání: 2013
Počet stran: 256
Nakladatelství: Galatea
Anotace: Každý rok se miliony svobodných žen na celém světě nastěhují do nového bytu, ale jen málokterou napadne, že ani vlastní domov nemusí být ostrovem bezpečí.
Mladá lékařka Juliet Devereauová, jejíž manželství se nečekaně ocitá v troskách, zoufale hledá přijatelné místo k bydlení v Brooklynu. Potřebuje získat zpět ztracenou životní rovnováhu a začít nový život. Nemůže uvěřit svému štěstí, když konečně najde krásný a prostorný byt s výhledem na Brooklynský most. Vše se zdá být naprosto ideální… až příliš ideální…
V průběhu několika týdnů ji záhadné události vedou k podezření, že v bytě není sama, a nemůže se zbavit pocitu, že ji někdo sleduje. Podivné zvuky, které ji v noci probouzí, silueta muže, stojící v jejím pokoji… Její obavy však nejsou dílem zjitřené fantazie, ohrožení je až příliš reálné a o to hrozivější. Juliet je proti své vůli zavlečena do děsivé hry na kočku a myš a neexistuje žádná jistota, zda z ní vyjde živá.

~•~•~•~•~•~•~•~•~•~ 

Na tuto knihu jsem narazila nedávno, díky jedné upoutávce na internetu. Zaujala mne anotace i zajímavý přebal knihy s mrazivým nádechem. Obvykle knihy tohoto typu nečtu a to z jednoho prostého důvodu - nemám zkrátka příliš v lásce knihy o psychopatech, kteří dělají bůhvíco a ještě v tom nachází potěšení. Nicméně u této knihy jsem se z jakéhosi, pro mě záhadného důvodu rozhodla, že jí dám šanci a přečtu si ji.

Celý příběh je víceméně postaven na psychologii postav, takže jsem se trochu obávala toho, že se budu místy docela nudit a že mi čtení bude trvat poměrně dlouho. Omyl. Zvládla jsem knihu přečíst za dva dny a to hlavně díky tomu, že se velmi dobře četla, hodně jsem ocenila i to, že přestože se jedná o psychologický thriller, autor se vyhnul nudným, roztahaným pasážím s detailním popisem vnitřního rozpoložení postav. Děj nikde nevázne a ani si nevybavuji nějaká hluchá místa v příběhu, a pokud tam nějaká byla, tak je stejně téměř ani nezaregistrujete.

Velkým plusem této knihy je to, že děj opravdu rychle ubíhá. Když se začtete, tak knihu nebudete chtít odložit, a přestože je malinko předvídatelná, budete i tak napnutí, jak to všechno vlastně skončí. Abych pravdu řekla, tak mě konec nijak zvlášť nepřekvapil, tak trochu jsem to čekala. Kniha nepostrádá mrazivou atmosféru, která vás donutí odtrhnout oči od čtení a podívat se přes rameno, jestli vás z temného kouta místnosti náhodou někdo nepozoruje. V tomto ohledu působí kniha velmi realisticky a pomyšlení, že by se to, co se stalo hlavní hrdice, přihodilo právě mně, nebo vlastně komukoliv, opravdu nahání hrůzu.

 Je pravda, že se mi kniha líbila, ale stejně jsem se nemohla zbavit pocitu, že čtu něco, co už tady bylo. Ono vymyslet něco originálního, když chcete psát o posedlém a psychicky labilním chlapovi se sledovací úchylkou není jednoduché, takže tohle autorovi příliš vyčítat nemůžu. Podle toho, co jsem napsala, to vypadá, že recenze příliš neodpovídá mému hodnocení, proto bych ještě ráda uvedla důvody, proč knize nedám plný počet. Zaprvé jsem se nějak nemohla sžít s hlavní hrdinkou Juliet, vůbec se mi nedostala pod kůži a možná zrovna z toho důvodu mi bylo tak nějak jedno, co se s ní stane. Zadruhé jsem byla trochu zklamaná z konce, který pro mě vůbec nebyl šokující, což mě mrzelo a zatřetí se toho v knize víceméně příliš nedělo a až na posledních pár stran na konci, kdy děj graduje, tam té akce opravdu moc není.

Knihu doporučuji všem, kteří hledají nenáročný psychologický thriller, který rychle ubíhá a při jehož čtení vám nejednou přejede mráz po zádech a zkrátka vás nenechá v klidu.

Podle knihy byl natočený i stejnojmenný film The Resident, v češtině Intimní past, s Hilary Swank v hlavní roli. Film jsem viděla a je dost věrný knižní předloze, akorát pochopitelně trochu osekaný. Rozhodně doporučuji si první přečíst knihu a až potom se případně podívat na film. Kniha je (nečekaně) mnohem lepší!

Moje hodnocení: 3/5

 * * *

Tímto mockrát děkuji nakladatelství Galatea za poskytnutí recenzního výtisku, velice si toho cením.

Knižní chvilky (1)

Tento projekt vymyslela TerezZ a já jsem už před nějakou dobou uvažovala, že bych se také zapojila, protože se mi opravdu zalíbil. Ráda fotím a podělit se s někým o své knižní chvilky mi zkrátka přijde jako skvělý nápad, protože sama mám takové fotky moc ráda. Takže, tady je můj první příspěvek...

Momentálně čtu Stín banyánu a je to překrásná kniha. Nejsem zatím moc daleko, ale už od prvních stránek jsem si to naprosto zamilovala...

 

Do Středozemě a zase zpátky

Tenhle článek plánuji sepsat už dlouho. Vlastně od doby, kdy byla do kin uvedena první část Hobita, což už je nějaká doba, jsem pomalá no.... Nevadí, pokusím se tedy sepsat své pocity a dojmy z filmového Hobita a budu doufat, že to nebude moc zmatené a alespoň trošku to bude dávat smysl. Tolkienovy knihy jsou totiž mojí srdcovou záležitostí, stejně tak jako jejich filmové adaptace, takže je vám asi jasné, že se na tohle prostě nedokážu dívat objektivně...

Začala bych asi tím, jak kladný vztah k Hobitovi mám. Je v tom příběhu totiž mnohem víc, než se na první pohled zdá, ale porozumí tomu jen ten, kdo tomu opravdu porozumět chce. Ostatně tak je to i s Pánem prstenů... Hobita jsem poprvé četla před třemi lety a úplně mě ta kniha dostala a neuvěřitelně mi přirostla k srdci. Je to taková milá, pohádková knížka, nic náročného, je docela jednoduchá a právě v té jednoduchosti tkví její kouzlo.

Vikings (2013)

Docela nedávno jsem objevila nový seriál, jehož děj se odehrává za doby Vikingů, obávaných skandinávských mořeplavců a bojovníků, kteří se vydávali na loupeživé výpravy do Evropy. Určitě každý o tomto národu už někdy slyšel. Z historických pramenů jsou známí coby drsní, nelítostní válečníci a lupiči, kteří pořádali nájezdy a plenili vše, co jim přišlo pod ruku. Byli ale také zručnými řemeslníky a mistry ve stavbě lodí, což je při pohledu na jakýkoliv typ jejich lodě ihned zřejmé.
Nejdříve se ze svých loupežných výprav vraceli do rodné země, později se ale usadili i jinde v Evropě a mnozí historikové se shodují, že tito nájezdníci ze severu značně poznamenali evropskou kulturu.

Osobně jsem se nikdy o kulturu tohoto národa více nezajímala. Vyprávění z hodin dějepisu zrovna  o této době mě nějak nepřesvědčilo, abych si o životě Vikingů hledala nějaké podrobnosti. Byli to zkrátka barbaři, kteří se honili za bohatstvím a nebrali přitom ohledy. Nicméně, když jsem pátrala po nějakém dobrém, historickém seriálu, našla jsem seriál Vikings z roku 2013, takže se ještě stále dá považovat za poměrně nový. Seriál se setkal vesměs s pozitivním ohlasem a já si řekla, proč se na to nepodívat. Třeba mě to bude bavit a umožní mi to nahlédnout do života Vikingů zase z jiné strany.

Musím říct, že mě seriál zaujal hned na začátku. Já většinou mívám s pilotními díly docela problém, ale u Vikings jsem už od první epizody věděla, že je to přesně to, co jsem hledala. Neříkám, že mě první díl okamžitě přesvědčil, jak dobrý seriál to je, ale přinejmenším mě zaujal a to je přece nejdůležitější, že. Celou první řadu o celkem devíti epizodách jsem měla zhlédnutou za krátkou dobu, vlastně bych to zvládla i v kratším čase, pravda je, že jsem sledování schválně odkládala, aby čekání na druhou řadu bylo co nejkratší. Co se samotného děje týče, tak nebudu lhát - je to kruté, tehdy to takové prostě bylo. Občas až brutální, takže nic pro slabší povahy, ale nutno podotknout, že míra brutality nepřekračuje určité meze. Zápletka je tak šikovně vymyšlená, že vás to prostě nutí podívat se na další díl v napjatém očekávání, co se bude dít dál. Musím ještě zmínit skvělé herecké výkony, někdy se vsadit na neokoukané a méně známé herce zkrátka vyplatí. Kromě toho si tvůrci dali záležet i na vykreslení atmosféry, která je tedy převážně ponurá, to ale kompenzují záběry na divokou, skandinávskou přírodu, na kterou je radost pohledět. Celkově si myslím, že seriál je velmi zdařile natočený a že stojí za pozornost. Myslím, že i na CSFD má celkem solidní hodnocení, takže zkuste dát šanci alespoň první epizodě. Rozhodně se nemusíte bát, že to bude ztráta času.

Tak doufám, že mé nadšení je z předchozích řádků patrné a že jsem alespoň trošku nastínila, kdo to ti Vikingové vlastně byli. Za sebe seriál rozhodně doporučuji a těším se na druhou sérii, která by měla mít premiéru, pokud vím, už koncem února (jupí).

Recenze: Tajemství porodní báby

Autorka: Sabine Ebert
Žánr: historický román
Série: Tajemství porodní báby
Díl: první
Rok vydání: 2011
Počet stran: 552
Nakladatelství: Knižní klub
Anotace: Hradní pán Wulfhart chce dát mladé porodní bábě Martě useknout ruce a nohy, protože se jeho syn narodil mrtvý. Na poslední chvíli se dívce podaří uprchnout z rodné vesnice. Aby na útěku přežila, přidá se k výpravě kolonistů směřující na východ země, do dnešního Saska. Osadníci si tam chtějí zúrodnit půdu a vybudovat nový, svobodný život.
Vede je statečný a čestný rytíř Christian, kterého Marta okamžitě okouzlí. Ale její krása a léčitelské schopnosti vzbudí pozornost také proradného rytíře Randolfa, Christianova úhlavního nepřítele. V Christianově vesnici jsou navíc objevena bohatá naleziště stříbra...

* * * 

Tuto knihu jsem měla v hledáčku už hodně dlouho, ani jsem pořádně nevěděla, co od ní očekávat nebo o čem je, protože jsem nečetla anotaci. Jediné, co jsem věděla, bylo to, že se děj příběhu odehrává v raném středověku, jak je psáno na přebalu. Historické romány mám moc ráda a poslední dobou nevím, který číst dřív, protože je jich tolik... Když jsem ji viděla v knihovně, okamžitě jsem po ní skočila a odnášela si ji domů s tím, že to bude průměrná, historická kniha. Spletla jsem se... tahle kniha má totiž něco, díky čemuž na ni jen tak nezapomenete. Ale doteď jsem nepřišla na to, co to je a proč se mi tolik líbila...

Tajemství porodní báby je přesně ten typ knihy, kterou nebudete chtít odložit. Je napsaná poutavě a nenuceně, příběh opravdu rychle utíká a dobře se čte, autorka navíc čtenáře udržuje v neustálém napětí, co nového přinese další kapitola. Některé pasáže jsou více napínavé, některé méně, ale nemůžu říct, že bych se někdy vyloženě nudila. Kniha má něco přes pět set stran, takže jsem s nějakými nudějšími pasážemi tak nějak počítala, ale musím říct, že mě autorka velice mile překvapila. Nebudu se pitvat v tom, nakolik se kniha drží historických faktů, ostatně sama autorka na konci vysvětluje, co všechno si domyslela a které postavy jsou smyšlené, protože v knize se objevují i skutečné historické osobnosti. Dobově se příběh odehrává v 11. století ve východní části Německa, tedy dnešním Sasku. Přiznám se, že zrovna období sporu Welfů a Štaufů mě moc nebaví, ale díky knize mám lepší přehled například v tom, kdo to ten Fridrich I. Barbarossa vlastně byl.

Postavy v této knize jsou většinou buď dobré, nebo špatné a není moc těžké je po krátké době odhadnout. Mě osobně byla nejvíc sympatická právě hlavní hrdinka, protože je to bylinkářka, pomáhá lidem a způsob jejího léčení mi není zase až tak vzdálený. Celkově mi připadalo její chování racionální a zkrátka mi padla do noty.

Příběhy odehrávájící se ve středověku čtu ráda, třebaže je to doba plná bezpráví, násilí a intrik vládnoucí vrstvy. Tehdejší společnost měla jasně vymezené hranice, kde byly patrné hluboké majetkové rozdíly. Na jedné straně lidé, kteří měli majetek, peníze, šlechtický původ a byli někým, na druhé straně obyčejní rolníci a lidé na okraji společnosti, kteří ze dne na den přežívali. Byla to krutá doba, a i když bych pohodlí té dnešní rozhodně nevyměnila, lákalo by mě zkusit žít jako tehdejší obyčejní lidé, alespoň na chvíli.

Nejen že je to kniha, která mě bavila a neskutečně jsem si ji užila, ale taky jsem se z ní něčemu přiučila, něco nového se dozvěděla a v tomto ohledu mi toho dala víc než třeba hodiny dějepisu. Přesně takové knihy dokážu velmi ocenit. Není to nejlepší, ani nejpropracovanější historický román, rozhodně je to ale kniha, která má něco do sebe, dokáže zaujmout a udržet čtenářovu pozornost od začátku do konce. Navíc se čte jedním dechem. Opravdu doporučuji, zvláště těm, kteří hledají příběh ze středověku, ve kterém si autor nebere s ničím servítky a popisuje dobu takovou, jaká opravdu byla.

Hodnocení: 5/5

Zaujalo mě #2

Barva mléka je drobný literární skvost těžící z nejlepší tradice anglického realistického románu. Mary, jejíž vlasy mají barvu mléka, je svéhlavá a prostořeká patnáctiletá dívka, jež tráví dny tvrdou prací na rodném statku. Úmorná dřina, ze které se skládá život na anglickém venkově v roce 1831, kde se její příběh odehrává, ovlivňuje i vztahy v rodině. Když ji otec "prodá" do služby na faru, její život se změní... A nikoli nutně k lepšímu. Výjimečná kniha z časů, kdy číst a psát mohlo být výsadou.

No, vypadá to víc než zajímavě... já mám navíc historické romány moc ráda, takže doufám, že se k této knize dostanu co nejdřív. Tipuji to na historickou oddychovku a doufám, že se mi bude líbit.