Tenhle článek plánuji sepsat už dlouho. Vlastně od doby, kdy byla do kin uvedena první část Hobita, což už je nějaká doba, jsem pomalá no.... Nevadí, pokusím se tedy sepsat své pocity a dojmy z filmového Hobita a budu doufat, že to nebude moc zmatené a alespoň trošku to bude dávat smysl. Tolkienovy knihy jsou totiž mojí srdcovou záležitostí, stejně tak jako jejich filmové adaptace, takže je vám asi jasné, že se na tohle prostě nedokážu dívat objektivně...
Začala bych asi tím, jak kladný vztah k Hobitovi mám. Je v tom příběhu totiž mnohem víc, než se na první pohled zdá, ale porozumí tomu jen ten, kdo tomu opravdu porozumět chce. Ostatně tak je to i s Pánem prstenů... Hobita jsem poprvé četla před třemi lety a úplně mě ta kniha dostala a neuvěřitelně mi přirostla k srdci. Je to taková milá, pohádková knížka, nic náročného, je docela jednoduchá a právě v té jednoduchosti tkví její kouzlo.
