Měsíční NEJ - červenec 2014

Jelikož se mi v uplynulém měsíci podařilo přečíst celkem šest knih, rozhodla jsem se pro takové měsíční shrnutí v podobě měsíčního nej. Vím, že šest knih je pro někoho poněkud nízké číslo, ale já jsem dost pomalý čtenář a jsem ráda i za takový počet knih, i když jich ani zdaleka není tolik, kolik bych si přála. Převážná většina z přečtených titulů se mi moc líbila.... tady jsou:

Co bude dál

Originální název: What Comes Next

Autor: John Katzenbach

Rok vydání: 2013

Počet stran: 456

Nakladatelství: Domino

Šestnáctiletá Jennifer zase utekla z domu. Jenže tentokrát se jí snaha utéct před svým dosavadním životem a zvráceným matčiným přítelem stala osudnou, když ji ve zdánlivě zcela vylidněné ulici unese neznámá dvojice.

Ulice ale nebyla tak prázdná, jak se zdála. Incident viděl stárnoucí a nemocný profesor psychologie Adrian - vlastně celý únos neviděl, protože mu dodávka zakrývala výhled a nebyl si jistý, zda dívka nenastoupila do dodávky dobrovolně. Proč by ale v tom případě nechala na chodníku pohozenou svou růžovou kšiltovku? Celé mu to vrtalo hlavou a postupně si začal uvědomovat, čeho se stal svědkem.

Přestože už mu podle doktorů kvůli jeho nemoci moc času nezbývalo a jediné, na co myslel, bylo brzké setkání s mrtvou manželkou, rozhodl se mladé dívce pomoci a byl odhodlaný ji najít za každou cenu a přivést zpátky domů, i když vůbec netušil, kde by měl začít pátrat.

Jennifer, uvězněná kdesi v tmavé, malé místnosti v rukou páru se zvráceným smyslem pro zábavu, mezitím zjišťuje, že všechny starosti, které ji dosud trápily, jsou nic ve srovnání s tím, co ji teprve čeká...

* * * 

Kniha Co bude dál je mým teprve druhým psychologickým thrillerem a prvním, kde se opravdu pořád něco děje. Obvykle se knihám tohoto žánru spíš vyhýbám než je vyhledávám, zvlášť, pokud mají 400 stran a víc, protože se prostě bojím, že mě to nebude bavit. Pokud ale budu mít to štěstí a narazím na více knih, které budou takové, jako Co bude dál (nebo dokonce ještě lepší), tak thrillerům vystavených na psychologii postav s detektivní zápletkou asi pomalu přijdu na chuť.

Autor se poměrně vyžívá v podrobnějších popisech - s čímž já problém nemám, ale někomu se díky tomu může kniha zdát trošku zdlouhavá a čtenář, který se do příběhu tak úplně nevžije, by s takovými pasážemi mohl mít docela problém - je ale pravda, že jich tam moc takových není. Já jsem hltala každou stránku a prakticky jsem se od toho nemohla odtrhnout. Nevím, jestli to byla zvědavost, co mě nutilo knihu přečíst v poměrně krátkém čase anebo styl autora, který mi vyloženě sedl. Ano, John Katzenbach mě opravdu překvapil a nadchnul ať už téměř dokonalým vykreslením povahy a psychologie postav, tak i mrazivým a skoro až bolestně reálným námětem. Ono není zase až tak těžké uvěřit, že by se to klidně mohlo dít i ve skutečnosti. Nejděsivější na tom je, že dvojice únosců se spíš než za zločince považuje za umělce a díky tomu, co dělají si připadají výjimeční. Těžko říct, zda jim vůbec dochází, jak závažného trestného činu se dopouští a pokud ano, vždycky si najdou důvod k ospravedlnění svého počínání.

V knize je i zmínka o známých Vrazích z močálů, kteří v 60. letech zavraždili minimálně pět dětí a jejichž hrůzné činy odhalila až touha zasvětit do svých zločinů někoho dalšího. Musím říct, že jsem si - čistě proto, abych byla v obraze a věděla, o co go - přečetla pár článků týkajících se této dvojice a musím říct, že mi z nich běhal mráz po zádech. Je hrozné, co jsou lidi schopní udělat a žádná psychická nemoc toto neomlouvá.

Příběh má čtenář možnost sledovat ze tří hlavních pohledů, a sice z pohledu profesora Adriana, rozmlouvajícího s přeludy mrtvých členů rodiny a zcela odhodlaného v případě dívčina zmizení, inspektorky Terri Collinsové, která řešila i dřívější Jennifeřiny útěky z domu a potom samozřejmě pohled unesené Jennifer. Méně častěji můžeme nahlédnout do mysli únosců a když už jsem u těch postav, tak zmíním i sexuálního delikventa Wolfea, který při pátrání po Jennifer sehrál také důležitou roli. Podle mě ani jeden z pohledů nebyl méně zábavný než ostatní, z čehož jsem opravdu nadšená. 

Takže, abych to shrnula - Co bude dál je podle mě výborně napsaný thriller, který se ale kvůli tématu nečte zrovna pohodově. Co ale pokládám za velké plus je, že autor se nesnaží zapůsobit popisy násilnických a krutých scén, přestože k tomu námět knihy přímo vybízí, ale jak už jsem zmiňovala - mnohem víc se zaměřuje na psychiku postav a to mě na tom ohromně bavilo. John Katzenbach je prostě mistr ve svém oboru a jeho profesionalita na vás dýchá z každé stránky. Co bude dál je kniha, která mě mile překvapila a dokázala mi, že i knihy s tématem psychického vydírání můžou být zatraceně dobrým počtením.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Hodnocení:

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Blogger TAG

Asi už všichni víte, oč se jedná, protože je toho teď na blozích plno a ani mě blogger tag neminul, za nominaci děkuji Jeannette.

Pravidla

1. Povězte o sobě 10 věcí.
2. Odpověz na deset otázek blogera, který tě nominoval.
3. Nominujte pět blogerů, kteří mají méně než 200 čtenářů za den.
4. Vymysli deset otázek pro ty, které budeš nominovat.
5. Informuj blogery, které jsi nominoval/a.

Recenze: Dcera sněhu

Autor: Eowyn Ivey 
Rok vydání: 2012 
Počet stran: 392 
Nakladatelství: Fortuna Libri
Anotace: Nesmírně silný, jímavý, brilantně napsaný příběh o nevšedním osudu dvou lidí, toužících po dítěti tak moc, až si jeho existenci přivolají.
Román se odehrává v odlehlé aljašské končině a dny jeho hrdinů – Jacka a Mabel – jsou naplněny těžkou prací.  Manželé se velice milují a trápí je jen marná touha po dítěti. Když toho roku napadne první sníh, ze samé radosti si postaví venku před domem sněhulačku. Následující ráno je však sněhulačka pryč – a na cestě jsou vidět drobné stopy. V příštích dnech  Jack a Mabel několikrát  z dálky zahlédnou blonďatou holčičku osaměle bloudící v lese – ale neodvažují se o tom zmínit jeden druhému ze strachu, že se jedná jen o přelud, podnícený dávno pohřbenými nadějemi na vlastní dítě...
V tajuplné, překrásné, ale mimořádně drsné krajině se věci mohou jevit jinak než ve skutečnosti....

 ~ 

Asi hned na začátku podotknu, že jsem si tuto knihu naprosto zamilovala a že mne od samého začátku okouzlila, nejen překrásným příběhem, ale hlavně svou jedinečnou atmosférou. Pokusím se alespoň zčásti vyjádřit, jak hluboce se mi tato autorčina prvotina vepsala do paměti. Po přečtení Dcery sněhu jsem došla k závěru, že opravdu nepotřebuji akcí a napětím nabytou knihu, ale že k uspokojení mojí čtenářské duše mi bohatě stačí příběh přesně takový, jaký v sobě skrývá právě tato kniha. A sice melancholický příběh plný naděje, ale zároveň zoufalství, radosti i smutku a především příběh plný lásky - nejen partnerské, ale i lásky k životu. Z nějakého pro mě neznámého důvodu jsem měla po téměř celou dobu čtení na krajíčku a opravdu si nedokážu vysvětlit, proč. Samotný příběh je neskutečně jímavý, ale už od první stránky jsem věděla, že si Dceru sněhu zamiluji. Je pravda, že k mému celkovému nadšení z velké části přispěl i autorčin nezapomenutelný vypravěčský talent. Eowyn píše opravdu báječně a díky tomu se kniha čte jedním dechem, přestože je to ten typ příběhu, kde děj pozvolna ubíhá a žádné přelomové zvraty se nekonají. Z toho důvodu jsem zpočátku ke knize byla malinko skeptická, protože mám raději knihy, kde se alespoň sem tam nějaká ta akce vyskytne. Byla jsem si vědoma toho, že Dcera sněhu se trošku vymyká tomu, co běžně čtu, ale proboha - bylo to tak skvělé. Vlastně ještě lepší, než jsem doufala...

Příběh je z převážné části založen na psychologii postav a tu má autorka opravdu dobře promyšlenou. Postavy mi ožívaly před očima a naprosto jsem si je zamilovala. Jack s Mabel tvořili nezapomenutelný pár, který toho spolu hodně prožil a i když sami v odlehlé aljašské končině neměli snadný život a trápila je nepříliš veselá minulost, bylo zjevné, jak moc se mají rádi. Nadchl mě i popis samotné Aljašky, u níž si většina lidí vybaví jen zimu, divokou zvěř a jinak zhola nic. Autorčino líčení drsné a zároveň krásné a čisté aljašské krajiny bylo dechberoucí, koneckonců ví, o čem píše, neboť na Aljašce už nějakou dobu žije. Někdy jsem postavám jejich bydlení v dřevěném srubu a pokorném tichu, daleko od civilizace a moderního světa záviděla. Nicméně si dovedu představit, že život tam vůbec není jednoduchý, ale rozhodně to má své kouzlo.

Dcera sněhu je v poslední době jednou z mála knih, do níž jsem se dokázala plně ponořit a celý příběh prožít tak, jako bych byla jeho součástí, ne pouhým čtenářem, a to od začátku do konce. Nevím, jak se to autorce podařilo, ale napsala naprosto dokonalou knihu, dokonalou pro mě, a za to jsem nesmírně ráda a jsem šťastná, že jsem měla možnost vychutnat si tento jedinečný příběh v rodném jazyce. Většinou si během čtení nepouštím žádnou hudební kulisu, ale u Dcery sněhu jsem udělala výjimku. Úplnou náhodou jsem právě v době, kdy jsem knihu četla, narazila na tvorbu švýcarského umělce Adriana von Zieglera a jeho skladby mě naprosto okouzlily. Jsou nádherné a přišlo mi, že se dokonale hodí ke knize, kterou jsem zrovna měla rozečtenou, a tak ji už navždy budu mít spojenou s toutou nádhernou a harmonickou hudbou.

Myslím, že Dcera sněhu by se mohla zalíbit úplně všem a taky si myslím, že už jsem ji vychválila dostatečně, proto vám nenabídnu žádné extra doporučení, jen... prostě si to přečtěte. Věřím, že nebudete zklamaní a že si vás Eowyn Ivey svým originálním, silným a nádherným příběhem o sněhové dívence získá stejně jako mě.

Hodnocení: ☻☻☻☻☻

Tímto bych tedy chtěla poděkovat nakladatelství Fortuně Libri za vydání této krásné knihy a za poskytnutí recenzního výtisku. Děkuji, moc si toho vážím.

Goodreads tag

1. Jakou knihu jsi naposledy přečetl/a?

Naposledy jsem přečetla třetí díl ze série Porodní bába a sice Rozhodnutí porodní báby od Sabine Ebert. Tahle série se mi opravdu zalíbila, přišla jsem na ni úplně náhodou a vůbec nic jsem o ní nevěděla, tak jsem to zkusila a čte se to moc dobře, i dějově se to ubírá zajímavým směrem. Plusem navíc je, že velká část knihy je založená na skutečných událostech a postavách, takže mám čtenářský zážitek i opakování dějepisu v jednom. :)

2. Co právě čteš?

Zrovna mám rozečtenou Dceru sněhu a je to neuvěřitelně úžasná kniha. Jsem asi v polovině a nevzpomínám si, kdy naposledy mě nějaká kniha takhle vtáhla do děje. Brzy ji dočtu a potom na ni určitě napíšu recenzi.

3. Jakou knihu jsi naposledy zařadil/a do poličky to-read?

Mistborn od Brandona Sandersona. Strasně moc bych si tuhle, velmi dobře hodnocenou fantasy chtěla přečíst, tak uvidím, kdy se k ní dostanu.

4. Jakou knihu si plánuješ přečíst, až dočteš, co čteš?

Po Dceři sněhu se chystám na Tajemství delfínů od Bobbie Sandoz. Ohromě se na tu knihu těším, protože autorka v ní popisuje dlouholeté přátelství s volně žijícími delfíny, jejich moudrost a to, že se od nich lidé mají stále co učit. Miluju delfíny, už od dětství mě fascinují a ráda se o nich dozvím něco víc.

5. Používáš hvězdičkové hodnocení?

Dřív ano, ale teď spíše boduji. :)

6. Zúčastňuješ se goodread reading challenge?

Ne. Nemám čtecí challenge moc ráda, prostě přečtu tolik knih, kolik přečtu. Akorát bych si pak vyčítala, že jsem nesplnila to, co jsem si stanovila.

7. Máš wishlist?

Ano, mám. Momentálně je na něm asi 500 knih a každý týden se rozrůstá tak o jednu až dvě knížky. :D A není zrovna lehké z něj vybírat, kterou knihu si pořídím jako další...

8. Jakou knihu si plánuješ koupit jako další?

Plánuji si jich koupit hned několik... :D Hmm, záleží na tom, jestli dřív půjdu do knihkupectví, kde většinou nakupuji po jedné, maximálně dvou knihách, nebo na e-shopu, kde to beru ve velkém, protože to výjde levněji. Pokud bych ale měla jmenovat, tak bych v knihkupectví asi nenechala první díl série Mistborn, o které jsem slyšela hodně dobrého, anebo nějakou knihu od Khaleda Hosseliniho. :)

9. Jaké jsou tvé oblíbené citáty?

Páni, těch je hodně. Mám knihu s opravdu nádhernými citáty o čemkoliv, na co si jen vzpomenete, takže v té bych našla hned několik favoritů. Jinak, co se týče citátů z oblíbených knih, tak vede Pán prstenů a Hra o trůny.

10. Tvoji oblíbení autoři?

Když se mě někdo zeptá na oblíbeného spisovatele, vždycky bez dlouhého rozmýšlení odpovím J.R.R. Tolkien, přestože jsem četla jen Hobita a jeden díl Pána prstenů (jsem ostuda). Obdivuji svět, který Tolkien vytvořil a zamilovala jsem si postavy, kterým vdechl život. Miluju jeho příběh, protože se mi zapsal do srdce tak, jako žádný jiný. Ale samozřejmě mám i řadu dalších oblíbených autorů, třeba G.R.R. Martin, Suzanne Collins, J.K. Rowling, Patrick Rothfuss, Andrzej Sapkowski, atd.

11. Jsi v nějaké skupině?

Asi ne, o žádné nevím :D

Recenze: Sára - kniha první

Autor: Esther & Jerry Hicks
Žánr: pro pohlazení duše (nejen pro děti)
Rok vydání: 2010
Počet stran: 179
Nakladatelství: Synergie
Anotace: Sára je plachá, uzavřená desetiletá dívka, která není příliš šťastná. Má zlomyslného bratra, který ji neustále provokuje, kruté a bezcitné spolužáky, a ve škole ji to moc nebaví. Je zkrátka jako mnoho jiných dnešních dětí. To všechno se změní, když potká Šalamouna, moudrou nadpozemskou sovu, která jí ukáže, jak se na svět dívat jinak, očima bezvýhradné lásky.

• • •

Proč jsem si knihu vybrala: K této malé knížečce jsem se dostala díky jedné úžasné slečně, která Sářin příběh doporučovala mojí mamince. Mamka má knihy tohoto typu hodně ráda a v podstatě nečte nic jiného a já si občas takovou milou, povzbudivou knížku s hlubším poselstvím také s radostí přečtu. Když jsem se na první díl Sářina příběhu dívala na internetu, okamžitě mě zaujal nejen anotací, ale i nádhernou ilustrací na přebalu (sovy prostě zbožňuji), takže to pro mně byla poměrně jasná volba.

Hodnocení: Když knihu poprvé vezmete do ruky a zběžně jí prolistujete, řeknete si, že je to další dětská knížka s obrázky a jednoduchým příběhem - nic pro vás? Nenechte se zmást. Opravdu je to dětská knížka s jednoduchým příběhem, ale kde je napsáno, že takové knihy nemůžou číst i dospívající či dospělí? Věřte mi, v téhle knize je ukryto mnohem víc než jen příběh desetileté dívenky hledající samu sebe. Je to ohromně jímavá knížka, která mnoha lidem pomůže otevřít oči a uvědomit si zásadní věci v životě. Kromě toho, že je to opravdu krásný příběh věčného přátelství dvou blízkých duší - jak se píše na přebalu, je to i návod, jak žít šťastným a naplněným životem, jen zakomponovaný do jednoduchého příběhu tak, aby byl srozumitelný i těm nejmenším čtenářům. Nedokážu posoudit, jak srozumitelné by některé věci popsané v knize byly pro takové pětileté dítě, ale přesto si stojím za tím, že je to jedna z nejlépe napsaných knih (nejen) pro děti, jaké jsem kdy četla.

Co říct závěrem? Asi jen přečtěte si to. Nemusíte se bát hlubokých filosofických úvah a složitých myšlenek, autoři psali opravdu jednoduše, ale přesto velice efektivně a pokud jste tomuto směru myšlení alespoň trošku nakloněni, pak vám má kniha rozhodně co nabídnout.

Já knize dávám ☻ ☻ ☻ ☻ ☻.

A úplně na závěr bych chtěla mockrát poděkovat nakladatelství Synergii, které mi knížku zaslalo k recenzi. Děkuji, velice si toho cením.

Recenze: Obyvatel

Autor: Francis Cottam
Žánr: psychologický thriller
Rok vydání: 2013
Počet stran: 256
Nakladatelství: Galatea
Anotace: Každý rok se miliony svobodných žen na celém světě nastěhují do nového bytu, ale jen málokterou napadne, že ani vlastní domov nemusí být ostrovem bezpečí.
Mladá lékařka Juliet Devereauová, jejíž manželství se nečekaně ocitá v troskách, zoufale hledá přijatelné místo k bydlení v Brooklynu. Potřebuje získat zpět ztracenou životní rovnováhu a začít nový život. Nemůže uvěřit svému štěstí, když konečně najde krásný a prostorný byt s výhledem na Brooklynský most. Vše se zdá být naprosto ideální… až příliš ideální…
V průběhu několika týdnů ji záhadné události vedou k podezření, že v bytě není sama, a nemůže se zbavit pocitu, že ji někdo sleduje. Podivné zvuky, které ji v noci probouzí, silueta muže, stojící v jejím pokoji… Její obavy však nejsou dílem zjitřené fantazie, ohrožení je až příliš reálné a o to hrozivější. Juliet je proti své vůli zavlečena do děsivé hry na kočku a myš a neexistuje žádná jistota, zda z ní vyjde živá.

~•~•~•~•~•~•~•~•~•~ 

Na tuto knihu jsem narazila nedávno, díky jedné upoutávce na internetu. Zaujala mne anotace i zajímavý přebal knihy s mrazivým nádechem. Obvykle knihy tohoto typu nečtu a to z jednoho prostého důvodu - nemám zkrátka příliš v lásce knihy o psychopatech, kteří dělají bůhvíco a ještě v tom nachází potěšení. Nicméně u této knihy jsem se z jakéhosi, pro mě záhadného důvodu rozhodla, že jí dám šanci a přečtu si ji.

Celý příběh je víceméně postaven na psychologii postav, takže jsem se trochu obávala toho, že se budu místy docela nudit a že mi čtení bude trvat poměrně dlouho. Omyl. Zvládla jsem knihu přečíst za dva dny a to hlavně díky tomu, že se velmi dobře četla, hodně jsem ocenila i to, že přestože se jedná o psychologický thriller, autor se vyhnul nudným, roztahaným pasážím s detailním popisem vnitřního rozpoložení postav. Děj nikde nevázne a ani si nevybavuji nějaká hluchá místa v příběhu, a pokud tam nějaká byla, tak je stejně téměř ani nezaregistrujete.

Velkým plusem této knihy je to, že děj opravdu rychle ubíhá. Když se začtete, tak knihu nebudete chtít odložit, a přestože je malinko předvídatelná, budete i tak napnutí, jak to všechno vlastně skončí. Abych pravdu řekla, tak mě konec nijak zvlášť nepřekvapil, tak trochu jsem to čekala. Kniha nepostrádá mrazivou atmosféru, která vás donutí odtrhnout oči od čtení a podívat se přes rameno, jestli vás z temného kouta místnosti náhodou někdo nepozoruje. V tomto ohledu působí kniha velmi realisticky a pomyšlení, že by se to, co se stalo hlavní hrdice, přihodilo právě mně, nebo vlastně komukoliv, opravdu nahání hrůzu.

 Je pravda, že se mi kniha líbila, ale stejně jsem se nemohla zbavit pocitu, že čtu něco, co už tady bylo. Ono vymyslet něco originálního, když chcete psát o posedlém a psychicky labilním chlapovi se sledovací úchylkou není jednoduché, takže tohle autorovi příliš vyčítat nemůžu. Podle toho, co jsem napsala, to vypadá, že recenze příliš neodpovídá mému hodnocení, proto bych ještě ráda uvedla důvody, proč knize nedám plný počet. Zaprvé jsem se nějak nemohla sžít s hlavní hrdinkou Juliet, vůbec se mi nedostala pod kůži a možná zrovna z toho důvodu mi bylo tak nějak jedno, co se s ní stane. Zadruhé jsem byla trochu zklamaná z konce, který pro mě vůbec nebyl šokující, což mě mrzelo a zatřetí se toho v knize víceméně příliš nedělo a až na posledních pár stran na konci, kdy děj graduje, tam té akce opravdu moc není.

Knihu doporučuji všem, kteří hledají nenáročný psychologický thriller, který rychle ubíhá a při jehož čtení vám nejednou přejede mráz po zádech a zkrátka vás nenechá v klidu.

Podle knihy byl natočený i stejnojmenný film The Resident, v češtině Intimní past, s Hilary Swank v hlavní roli. Film jsem viděla a je dost věrný knižní předloze, akorát pochopitelně trochu osekaný. Rozhodně doporučuji si první přečíst knihu a až potom se případně podívat na film. Kniha je (nečekaně) mnohem lepší!

Moje hodnocení: 3/5

 * * *

Tímto mockrát děkuji nakladatelství Galatea za poskytnutí recenzního výtisku, velice si toho cením.

Knižní chvilky (1)

Tento projekt vymyslela TerezZ a já jsem už před nějakou dobou uvažovala, že bych se také zapojila, protože se mi opravdu zalíbil. Ráda fotím a podělit se s někým o své knižní chvilky mi zkrátka přijde jako skvělý nápad, protože sama mám takové fotky moc ráda. Takže, tady je můj první příspěvek...

Momentálně čtu Stín banyánu a je to překrásná kniha. Nejsem zatím moc daleko, ale už od prvních stránek jsem si to naprosto zamilovala...

 

Do Středozemě a zase zpátky

Tenhle článek plánuji sepsat už dlouho. Vlastně od doby, kdy byla do kin uvedena první část Hobita, což už je nějaká doba, jsem pomalá no.... Nevadí, pokusím se tedy sepsat své pocity a dojmy z filmového Hobita a budu doufat, že to nebude moc zmatené a alespoň trošku to bude dávat smysl. Tolkienovy knihy jsou totiž mojí srdcovou záležitostí, stejně tak jako jejich filmové adaptace, takže je vám asi jasné, že se na tohle prostě nedokážu dívat objektivně...

Začala bych asi tím, jak kladný vztah k Hobitovi mám. Je v tom příběhu totiž mnohem víc, než se na první pohled zdá, ale porozumí tomu jen ten, kdo tomu opravdu porozumět chce. Ostatně tak je to i s Pánem prstenů... Hobita jsem poprvé četla před třemi lety a úplně mě ta kniha dostala a neuvěřitelně mi přirostla k srdci. Je to taková milá, pohádková knížka, nic náročného, je docela jednoduchá a právě v té jednoduchosti tkví její kouzlo.

Vikings (2013)

Docela nedávno jsem objevila nový seriál, jehož děj se odehrává za doby Vikingů, obávaných skandinávských mořeplavců a bojovníků, kteří se vydávali na loupeživé výpravy do Evropy. Určitě každý o tomto národu už někdy slyšel. Z historických pramenů jsou známí coby drsní, nelítostní válečníci a lupiči, kteří pořádali nájezdy a plenili vše, co jim přišlo pod ruku. Byli ale také zručnými řemeslníky a mistry ve stavbě lodí, což je při pohledu na jakýkoliv typ jejich lodě ihned zřejmé.
Nejdříve se ze svých loupežných výprav vraceli do rodné země, později se ale usadili i jinde v Evropě a mnozí historikové se shodují, že tito nájezdníci ze severu značně poznamenali evropskou kulturu.

Osobně jsem se nikdy o kulturu tohoto národa více nezajímala. Vyprávění z hodin dějepisu zrovna  o této době mě nějak nepřesvědčilo, abych si o životě Vikingů hledala nějaké podrobnosti. Byli to zkrátka barbaři, kteří se honili za bohatstvím a nebrali přitom ohledy. Nicméně, když jsem pátrala po nějakém dobrém, historickém seriálu, našla jsem seriál Vikings z roku 2013, takže se ještě stále dá považovat za poměrně nový. Seriál se setkal vesměs s pozitivním ohlasem a já si řekla, proč se na to nepodívat. Třeba mě to bude bavit a umožní mi to nahlédnout do života Vikingů zase z jiné strany.

Musím říct, že mě seriál zaujal hned na začátku. Já většinou mívám s pilotními díly docela problém, ale u Vikings jsem už od první epizody věděla, že je to přesně to, co jsem hledala. Neříkám, že mě první díl okamžitě přesvědčil, jak dobrý seriál to je, ale přinejmenším mě zaujal a to je přece nejdůležitější, že. Celou první řadu o celkem devíti epizodách jsem měla zhlédnutou za krátkou dobu, vlastně bych to zvládla i v kratším čase, pravda je, že jsem sledování schválně odkládala, aby čekání na druhou řadu bylo co nejkratší. Co se samotného děje týče, tak nebudu lhát - je to kruté, tehdy to takové prostě bylo. Občas až brutální, takže nic pro slabší povahy, ale nutno podotknout, že míra brutality nepřekračuje určité meze. Zápletka je tak šikovně vymyšlená, že vás to prostě nutí podívat se na další díl v napjatém očekávání, co se bude dít dál. Musím ještě zmínit skvělé herecké výkony, někdy se vsadit na neokoukané a méně známé herce zkrátka vyplatí. Kromě toho si tvůrci dali záležet i na vykreslení atmosféry, která je tedy převážně ponurá, to ale kompenzují záběry na divokou, skandinávskou přírodu, na kterou je radost pohledět. Celkově si myslím, že seriál je velmi zdařile natočený a že stojí za pozornost. Myslím, že i na CSFD má celkem solidní hodnocení, takže zkuste dát šanci alespoň první epizodě. Rozhodně se nemusíte bát, že to bude ztráta času.

Tak doufám, že mé nadšení je z předchozích řádků patrné a že jsem alespoň trošku nastínila, kdo to ti Vikingové vlastně byli. Za sebe seriál rozhodně doporučuji a těším se na druhou sérii, která by měla mít premiéru, pokud vím, už koncem února (jupí).