Recenze: Sára - kniha první

Autor: Esther & Jerry Hicks
Žánr: pro pohlazení duše (nejen pro děti)
Rok vydání: 2010
Počet stran: 179
Nakladatelství: Synergie
Anotace: Sára je plachá, uzavřená desetiletá dívka, která není příliš šťastná. Má zlomyslného bratra, který ji neustále provokuje, kruté a bezcitné spolužáky, a ve škole ji to moc nebaví. Je zkrátka jako mnoho jiných dnešních dětí. To všechno se změní, když potká Šalamouna, moudrou nadpozemskou sovu, která jí ukáže, jak se na svět dívat jinak, očima bezvýhradné lásky.

• • •

Proč jsem si knihu vybrala: K této malé knížečce jsem se dostala díky jedné úžasné slečně, která Sářin příběh doporučovala mojí mamince. Mamka má knihy tohoto typu hodně ráda a v podstatě nečte nic jiného a já si občas takovou milou, povzbudivou knížku s hlubším poselstvím také s radostí přečtu. Když jsem se na první díl Sářina příběhu dívala na internetu, okamžitě mě zaujal nejen anotací, ale i nádhernou ilustrací na přebalu (sovy prostě zbožňuji), takže to pro mně byla poměrně jasná volba.

Hodnocení: Když knihu poprvé vezmete do ruky a zběžně jí prolistujete, řeknete si, že je to další dětská knížka s obrázky a jednoduchým příběhem - nic pro vás? Nenechte se zmást. Opravdu je to dětská knížka s jednoduchým příběhem, ale kde je napsáno, že takové knihy nemůžou číst i dospívající či dospělí? Věřte mi, v téhle knize je ukryto mnohem víc než jen příběh desetileté dívenky hledající samu sebe. Je to ohromně jímavá knížka, která mnoha lidem pomůže otevřít oči a uvědomit si zásadní věci v životě. Kromě toho, že je to opravdu krásný příběh věčného přátelství dvou blízkých duší - jak se píše na přebalu, je to i návod, jak žít šťastným a naplněným životem, jen zakomponovaný do jednoduchého příběhu tak, aby byl srozumitelný i těm nejmenším čtenářům. Nedokážu posoudit, jak srozumitelné by některé věci popsané v knize byly pro takové pětileté dítě, ale přesto si stojím za tím, že je to jedna z nejlépe napsaných knih (nejen) pro děti, jaké jsem kdy četla.

Co říct závěrem? Asi jen přečtěte si to. Nemusíte se bát hlubokých filosofických úvah a složitých myšlenek, autoři psali opravdu jednoduše, ale přesto velice efektivně a pokud jste tomuto směru myšlení alespoň trošku nakloněni, pak vám má kniha rozhodně co nabídnout.

Já knize dávám ☻ ☻ ☻ ☻ ☻.

A úplně na závěr bych chtěla mockrát poděkovat nakladatelství Synergii, které mi knížku zaslalo k recenzi. Děkuji, velice si toho cením.

Recenze: Obyvatel

Autor: Francis Cottam
Žánr: psychologický thriller
Rok vydání: 2013
Počet stran: 256
Nakladatelství: Galatea
Anotace: Každý rok se miliony svobodných žen na celém světě nastěhují do nového bytu, ale jen málokterou napadne, že ani vlastní domov nemusí být ostrovem bezpečí.
Mladá lékařka Juliet Devereauová, jejíž manželství se nečekaně ocitá v troskách, zoufale hledá přijatelné místo k bydlení v Brooklynu. Potřebuje získat zpět ztracenou životní rovnováhu a začít nový život. Nemůže uvěřit svému štěstí, když konečně najde krásný a prostorný byt s výhledem na Brooklynský most. Vše se zdá být naprosto ideální… až příliš ideální…
V průběhu několika týdnů ji záhadné události vedou k podezření, že v bytě není sama, a nemůže se zbavit pocitu, že ji někdo sleduje. Podivné zvuky, které ji v noci probouzí, silueta muže, stojící v jejím pokoji… Její obavy však nejsou dílem zjitřené fantazie, ohrožení je až příliš reálné a o to hrozivější. Juliet je proti své vůli zavlečena do děsivé hry na kočku a myš a neexistuje žádná jistota, zda z ní vyjde živá.

~•~•~•~•~•~•~•~•~•~ 

Na tuto knihu jsem narazila nedávno, díky jedné upoutávce na internetu. Zaujala mne anotace i zajímavý přebal knihy s mrazivým nádechem. Obvykle knihy tohoto typu nečtu a to z jednoho prostého důvodu - nemám zkrátka příliš v lásce knihy o psychopatech, kteří dělají bůhvíco a ještě v tom nachází potěšení. Nicméně u této knihy jsem se z jakéhosi, pro mě záhadného důvodu rozhodla, že jí dám šanci a přečtu si ji.

Celý příběh je víceméně postaven na psychologii postav, takže jsem se trochu obávala toho, že se budu místy docela nudit a že mi čtení bude trvat poměrně dlouho. Omyl. Zvládla jsem knihu přečíst za dva dny a to hlavně díky tomu, že se velmi dobře četla, hodně jsem ocenila i to, že přestože se jedná o psychologický thriller, autor se vyhnul nudným, roztahaným pasážím s detailním popisem vnitřního rozpoložení postav. Děj nikde nevázne a ani si nevybavuji nějaká hluchá místa v příběhu, a pokud tam nějaká byla, tak je stejně téměř ani nezaregistrujete.

Velkým plusem této knihy je to, že děj opravdu rychle ubíhá. Když se začtete, tak knihu nebudete chtít odložit, a přestože je malinko předvídatelná, budete i tak napnutí, jak to všechno vlastně skončí. Abych pravdu řekla, tak mě konec nijak zvlášť nepřekvapil, tak trochu jsem to čekala. Kniha nepostrádá mrazivou atmosféru, která vás donutí odtrhnout oči od čtení a podívat se přes rameno, jestli vás z temného kouta místnosti náhodou někdo nepozoruje. V tomto ohledu působí kniha velmi realisticky a pomyšlení, že by se to, co se stalo hlavní hrdice, přihodilo právě mně, nebo vlastně komukoliv, opravdu nahání hrůzu.

 Je pravda, že se mi kniha líbila, ale stejně jsem se nemohla zbavit pocitu, že čtu něco, co už tady bylo. Ono vymyslet něco originálního, když chcete psát o posedlém a psychicky labilním chlapovi se sledovací úchylkou není jednoduché, takže tohle autorovi příliš vyčítat nemůžu. Podle toho, co jsem napsala, to vypadá, že recenze příliš neodpovídá mému hodnocení, proto bych ještě ráda uvedla důvody, proč knize nedám plný počet. Zaprvé jsem se nějak nemohla sžít s hlavní hrdinkou Juliet, vůbec se mi nedostala pod kůži a možná zrovna z toho důvodu mi bylo tak nějak jedno, co se s ní stane. Zadruhé jsem byla trochu zklamaná z konce, který pro mě vůbec nebyl šokující, což mě mrzelo a zatřetí se toho v knize víceméně příliš nedělo a až na posledních pár stran na konci, kdy děj graduje, tam té akce opravdu moc není.

Knihu doporučuji všem, kteří hledají nenáročný psychologický thriller, který rychle ubíhá a při jehož čtení vám nejednou přejede mráz po zádech a zkrátka vás nenechá v klidu.

Podle knihy byl natočený i stejnojmenný film The Resident, v češtině Intimní past, s Hilary Swank v hlavní roli. Film jsem viděla a je dost věrný knižní předloze, akorát pochopitelně trochu osekaný. Rozhodně doporučuji si první přečíst knihu a až potom se případně podívat na film. Kniha je (nečekaně) mnohem lepší!

Moje hodnocení: 3/5

 * * *

Tímto mockrát děkuji nakladatelství Galatea za poskytnutí recenzního výtisku, velice si toho cením.

Knižní chvilky (1)

Tento projekt vymyslela TerezZ a já jsem už před nějakou dobou uvažovala, že bych se také zapojila, protože se mi opravdu zalíbil. Ráda fotím a podělit se s někým o své knižní chvilky mi zkrátka přijde jako skvělý nápad, protože sama mám takové fotky moc ráda. Takže, tady je můj první příspěvek...

Momentálně čtu Stín banyánu a je to překrásná kniha. Nejsem zatím moc daleko, ale už od prvních stránek jsem si to naprosto zamilovala...

 

Do Středozemě a zase zpátky

Tenhle článek plánuji sepsat už dlouho. Vlastně od doby, kdy byla do kin uvedena první část Hobita, což už je nějaká doba, jsem pomalá no.... Nevadí, pokusím se tedy sepsat své pocity a dojmy z filmového Hobita a budu doufat, že to nebude moc zmatené a alespoň trošku to bude dávat smysl. Tolkienovy knihy jsou totiž mojí srdcovou záležitostí, stejně tak jako jejich filmové adaptace, takže je vám asi jasné, že se na tohle prostě nedokážu dívat objektivně...

Začala bych asi tím, jak kladný vztah k Hobitovi mám. Je v tom příběhu totiž mnohem víc, než se na první pohled zdá, ale porozumí tomu jen ten, kdo tomu opravdu porozumět chce. Ostatně tak je to i s Pánem prstenů... Hobita jsem poprvé četla před třemi lety a úplně mě ta kniha dostala a neuvěřitelně mi přirostla k srdci. Je to taková milá, pohádková knížka, nic náročného, je docela jednoduchá a právě v té jednoduchosti tkví její kouzlo.

Vikings (2013)

Docela nedávno jsem objevila nový seriál, jehož děj se odehrává za doby Vikingů, obávaných skandinávských mořeplavců a bojovníků, kteří se vydávali na loupeživé výpravy do Evropy. Určitě každý o tomto národu už někdy slyšel. Z historických pramenů jsou známí coby drsní, nelítostní válečníci a lupiči, kteří pořádali nájezdy a plenili vše, co jim přišlo pod ruku. Byli ale také zručnými řemeslníky a mistry ve stavbě lodí, což je při pohledu na jakýkoliv typ jejich lodě ihned zřejmé.
Nejdříve se ze svých loupežných výprav vraceli do rodné země, později se ale usadili i jinde v Evropě a mnozí historikové se shodují, že tito nájezdníci ze severu značně poznamenali evropskou kulturu.

Osobně jsem se nikdy o kulturu tohoto národa více nezajímala. Vyprávění z hodin dějepisu zrovna  o této době mě nějak nepřesvědčilo, abych si o životě Vikingů hledala nějaké podrobnosti. Byli to zkrátka barbaři, kteří se honili za bohatstvím a nebrali přitom ohledy. Nicméně, když jsem pátrala po nějakém dobrém, historickém seriálu, našla jsem seriál Vikings z roku 2013, takže se ještě stále dá považovat za poměrně nový. Seriál se setkal vesměs s pozitivním ohlasem a já si řekla, proč se na to nepodívat. Třeba mě to bude bavit a umožní mi to nahlédnout do života Vikingů zase z jiné strany.

Musím říct, že mě seriál zaujal hned na začátku. Já většinou mívám s pilotními díly docela problém, ale u Vikings jsem už od první epizody věděla, že je to přesně to, co jsem hledala. Neříkám, že mě první díl okamžitě přesvědčil, jak dobrý seriál to je, ale přinejmenším mě zaujal a to je přece nejdůležitější, že. Celou první řadu o celkem devíti epizodách jsem měla zhlédnutou za krátkou dobu, vlastně bych to zvládla i v kratším čase, pravda je, že jsem sledování schválně odkládala, aby čekání na druhou řadu bylo co nejkratší. Co se samotného děje týče, tak nebudu lhát - je to kruté, tehdy to takové prostě bylo. Občas až brutální, takže nic pro slabší povahy, ale nutno podotknout, že míra brutality nepřekračuje určité meze. Zápletka je tak šikovně vymyšlená, že vás to prostě nutí podívat se na další díl v napjatém očekávání, co se bude dít dál. Musím ještě zmínit skvělé herecké výkony, někdy se vsadit na neokoukané a méně známé herce zkrátka vyplatí. Kromě toho si tvůrci dali záležet i na vykreslení atmosféry, která je tedy převážně ponurá, to ale kompenzují záběry na divokou, skandinávskou přírodu, na kterou je radost pohledět. Celkově si myslím, že seriál je velmi zdařile natočený a že stojí za pozornost. Myslím, že i na CSFD má celkem solidní hodnocení, takže zkuste dát šanci alespoň první epizodě. Rozhodně se nemusíte bát, že to bude ztráta času.

Tak doufám, že mé nadšení je z předchozích řádků patrné a že jsem alespoň trošku nastínila, kdo to ti Vikingové vlastně byli. Za sebe seriál rozhodně doporučuji a těším se na druhou sérii, která by měla mít premiéru, pokud vím, už koncem února (jupí).

Recenze: Tajemství porodní báby

Autorka: Sabine Ebert
Žánr: historický román
Série: Tajemství porodní báby
Díl: první
Rok vydání: 2011
Počet stran: 552
Nakladatelství: Knižní klub
Anotace: Hradní pán Wulfhart chce dát mladé porodní bábě Martě useknout ruce a nohy, protože se jeho syn narodil mrtvý. Na poslední chvíli se dívce podaří uprchnout z rodné vesnice. Aby na útěku přežila, přidá se k výpravě kolonistů směřující na východ země, do dnešního Saska. Osadníci si tam chtějí zúrodnit půdu a vybudovat nový, svobodný život.
Vede je statečný a čestný rytíř Christian, kterého Marta okamžitě okouzlí. Ale její krása a léčitelské schopnosti vzbudí pozornost také proradného rytíře Randolfa, Christianova úhlavního nepřítele. V Christianově vesnici jsou navíc objevena bohatá naleziště stříbra...

* * * 

Tuto knihu jsem měla v hledáčku už hodně dlouho, ani jsem pořádně nevěděla, co od ní očekávat nebo o čem je, protože jsem nečetla anotaci. Jediné, co jsem věděla, bylo to, že se děj příběhu odehrává v raném středověku, jak je psáno na přebalu. Historické romány mám moc ráda a poslední dobou nevím, který číst dřív, protože je jich tolik... Když jsem ji viděla v knihovně, okamžitě jsem po ní skočila a odnášela si ji domů s tím, že to bude průměrná, historická kniha. Spletla jsem se... tahle kniha má totiž něco, díky čemuž na ni jen tak nezapomenete. Ale doteď jsem nepřišla na to, co to je a proč se mi tolik líbila...

Tajemství porodní báby je přesně ten typ knihy, kterou nebudete chtít odložit. Je napsaná poutavě a nenuceně, příběh opravdu rychle utíká a dobře se čte, autorka navíc čtenáře udržuje v neustálém napětí, co nového přinese další kapitola. Některé pasáže jsou více napínavé, některé méně, ale nemůžu říct, že bych se někdy vyloženě nudila. Kniha má něco přes pět set stran, takže jsem s nějakými nudějšími pasážemi tak nějak počítala, ale musím říct, že mě autorka velice mile překvapila. Nebudu se pitvat v tom, nakolik se kniha drží historických faktů, ostatně sama autorka na konci vysvětluje, co všechno si domyslela a které postavy jsou smyšlené, protože v knize se objevují i skutečné historické osobnosti. Dobově se příběh odehrává v 11. století ve východní části Německa, tedy dnešním Sasku. Přiznám se, že zrovna období sporu Welfů a Štaufů mě moc nebaví, ale díky knize mám lepší přehled například v tom, kdo to ten Fridrich I. Barbarossa vlastně byl.

Postavy v této knize jsou většinou buď dobré, nebo špatné a není moc těžké je po krátké době odhadnout. Mě osobně byla nejvíc sympatická právě hlavní hrdinka, protože je to bylinkářka, pomáhá lidem a způsob jejího léčení mi není zase až tak vzdálený. Celkově mi připadalo její chování racionální a zkrátka mi padla do noty.

Příběhy odehrávájící se ve středověku čtu ráda, třebaže je to doba plná bezpráví, násilí a intrik vládnoucí vrstvy. Tehdejší společnost měla jasně vymezené hranice, kde byly patrné hluboké majetkové rozdíly. Na jedné straně lidé, kteří měli majetek, peníze, šlechtický původ a byli někým, na druhé straně obyčejní rolníci a lidé na okraji společnosti, kteří ze dne na den přežívali. Byla to krutá doba, a i když bych pohodlí té dnešní rozhodně nevyměnila, lákalo by mě zkusit žít jako tehdejší obyčejní lidé, alespoň na chvíli.

Nejen že je to kniha, která mě bavila a neskutečně jsem si ji užila, ale taky jsem se z ní něčemu přiučila, něco nového se dozvěděla a v tomto ohledu mi toho dala víc než třeba hodiny dějepisu. Přesně takové knihy dokážu velmi ocenit. Není to nejlepší, ani nejpropracovanější historický román, rozhodně je to ale kniha, která má něco do sebe, dokáže zaujmout a udržet čtenářovu pozornost od začátku do konce. Navíc se čte jedním dechem. Opravdu doporučuji, zvláště těm, kteří hledají příběh ze středověku, ve kterém si autor nebere s ničím servítky a popisuje dobu takovou, jaká opravdu byla.

Hodnocení: 5/5

Zaujalo mě #2

Barva mléka je drobný literární skvost těžící z nejlepší tradice anglického realistického románu. Mary, jejíž vlasy mají barvu mléka, je svéhlavá a prostořeká patnáctiletá dívka, jež tráví dny tvrdou prací na rodném statku. Úmorná dřina, ze které se skládá život na anglickém venkově v roce 1831, kde se její příběh odehrává, ovlivňuje i vztahy v rodině. Když ji otec "prodá" do služby na faru, její život se změní... A nikoli nutně k lepšímu. Výjimečná kniha z časů, kdy číst a psát mohlo být výsadou.

No, vypadá to víc než zajímavě... já mám navíc historické romány moc ráda, takže doufám, že se k této knize dostanu co nejdřív. Tipuji to na historickou oddychovku a doufám, že se mi bude líbit.

Catching Fire

V neděli jsem byla v kině na Catching Fire, druhém díle ze série Hunger Games a ráda bych se s vámi podělila o mé dojmy, postřehy a vůbec celkový pohled na film. Já Hunger Games naprosto miluji, jsou to jedny z mých nejoblíbenějších knih, takže jsem si pochpitelně nemohla nechat ujít ani filmové zpracování. Na první díl jsem se hrozně moc těšila, asi snad nejvíc ze všech filmových adaptací, hned po Harry Potterovi. Těšila jsem se, ale zároveň jsem se trošku bála, jak to dopadne. Vybraní herci mi moc neseděli, až na Jennifer Lawrence, ta se mi zalíbila hned, jakmile jsem ji poprvé viděla jako Katniss na obálce jednoho časopisu a řekla jsem si - ano, tohle je Katniss. Na ty ostatní jsem si zvykala trošku déle, ale nakonec jsem s výběrem herců nadmíru spokojená.

Před více než rokem jsem odcházela z kina, naprosto nadšená a šťastná z toho, že se jedna z mých nejoblíbenějších knih dočkala filmového zpracování. Opravdu jsem byla nadšená, jak výkonem herců, tak i prostředím, ve kterém se natáčely scény z arény i z dvanáctého kraje. Bylo tam i pár věcí, které mi trošku vadily, ale celkový dojem z filmu byl skvělý, dá se říct. S odstupem času, až mě přešlo prvotní nadšení, jsem se na film začala dívat malinko jinak a už mi to nepřipadalo tak skvělé a úžasné, jako když jsem odcházela z kina. Je ale pravda, že to tak mám téměř u každého filmu. Nicméně i tak první díl HG považuji za velice vydařený, sice mě na filmu mrzí pár věcí, ale vesměs to jsou detaily a je jasné, že se tvůrci nemůžou zavděčit každému... Teď už ale přejdu k názoru na Catching Fire...

Přiznám se, že jsem se na druhý díl těšila méně, než na první, ani nevím proč, ale jakmile jsem pár dní po premiéře začala číst ty skvělé ohlasy, tak jsem se zase začala strašně těšit. Koneckonců jde o filmovou adaptaci jedné z mých nejoblíbenějších knih... musím říct, že mě film mile překvapil a hodně se mi líbil. Podle mého názoru je povedenější než předchozí díl, pro mě je svátek už jen to, že se tyhle knihy vůbec zfilmovaly, a když se to ještě zfilmuje takovým způsobem.... opravdu jsem nadšená. Herci byli výborní a Jennifer v roli Katniss? Famózní, opravdu. Aréna byla napínavější, děsivější a strašně se mi líbilo, jak to tvůrci pojali, protože se to hodně blížilo tomu, jak jsem si to při čtení představovala. Moc se těším na třetí část, která bude rozdělaná na dvě části, z čehož moc nadšená nejsem, ale uvidíme.
A na závěr, kdybych měla film ohodnotit, tak za mně 9/10, zaslouží si to.

Recenze: Nadpozemská

Autor: Cynthia Hand
Žánr: fantasy, romantika
Série: Nadpozemská
Rok vydání: 2012
Nakladatelství: CooBoo
Anotace:
Zjistit, že jste částečně anděl, není zrovna běžná rutina ani procházka růžovým sadem, zvlášť když víte, že máte naplnit na Zemi poslání, že máte úkol, který byl svěřen jedině a právě vám, ale nikdo vám neřekne, jaký ten úkol přesně je. Nicméně Clara, hlavní hrdinka trilogie Nadpozemská, se s tím statečně pere. Dokonce se snaží zjistit, kdo je ten pohledný kluk, kterého vídá ve svých snech a který zjevně nějak patří k jejímu poslání. Má ho zachránit? Je tohle smyslem jejího života?
Když se pak setká s Christianem, zdá se, že všechny dílky skládačky zapadly na svá místa. Jenže nic není tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Clara je nakonec nucena volit mezi lidskou láskou a andělskou povinností a nikdo netuší, jaké důsledky to všechno může mít.
Nadpozemská je příběhem nejen o andělech, ale zejména o lásce, přátelství, osudu a volbách, které někdy musíme učinit, aniž bychom chtěli.

• • •

Musím říct, že mě knížky s anděly vždycky lákaly. Třeba mnohem víc než s upíry, vlkodlaky a jinými příšerkami. O Nadpozemské jsem se dozvěděla asi tak před rokem a při čtení anotace jsem si říkala, že tohle si rozhodně musím přečíst, ale neměla jsem odvahu na to, abych si pořídila anglický originál, a tak jsem jen doufala, že si nějaké naše nakladatelství této knihy všimne a vydá ji v češtině. A dočkala jsem se, jenom bych tímto chtěla poděkovat nakladatelství CooBoo za to, jaké skvělé knížky poslední dobou vydává a umožňuje tak i čtenářům, kteří nečtou v angličtině si ty v zahraniční populární knihy přečíst v rodném jazyce. :)

Snili jste někdy o tom být alespoň z polovičky nadpřirozená bytost? Co takhle anděl?
Clara Gardner je jednou z dětí andělské krve a proto by se mohlo zdát, že takoví, jako je ona budou mít báječný život. Jsou krásní, chytří, vynikají v podstatě ve všem, do čeho se pustí a umějí létat. Clara žije vcelku normální život - chodí na střední školu, má kamarády a o andělské záležitosti se vlastně vůbec nestará. Vše se ale změní v den, kdy se dostaví její první vize. Když andělské dítě dosáhne patřičného věku, je mu přiděleno poslání, které musí vykonat. K tomu jsou stvořeni. Clara ze svého poslání ale není vůbec nadšená, protože se kvůli němu musí přestěhovat do jiného státu, opustit domov a všechny své kamarády. Zpočátku je ze své vize zmatená a netuší, co by mohla znamenat. Rozhodne se zjistit, v čem její poslání spočívá. Nejprve se musí nějakým způsobem sblížit s Christianem Prescottem, nejoblíbenějším a pravděpodobně i nejhezčím klukem na škole, kterého vídá ve svých vizích. Nic ale není tak, jak se na první pohled zdá.

Kniha je napsaná neuvěřitelně čtivě a pokud bych na ni měla opravdu čas a nemusela dělat nic jiného, jako třeba učit se do školy apod., určitě bych ji měla přečtenou mnohem dřív než za měsíc. Byla to moje teprve druhá kniha s andělskou tématikou, před ní jsem četla jen Zavrženého a musím říct, že Nadpozemská se mi líbila o něco víc. Je to příjemné, oddechové čtení a pro toho, kdo má rád romantiku je to přesně to pravé ořechové. Charaktery postav jsou prostě skvělé a hlavní hrdinka je velmi sympatická. Oblíbila jsem si snad všechny postavy, které v knize jsou, zvláště tedy Tuckera, Wendy a Clariina mladšího brášku Jeffreyho. Líbilo se mi, že v knize nechybí jak romantika, tak ani akce a napětí a to celé je krásně zlehčeno převážně Clariiným smyslem pro humor. Hlavně při prvních kapitolách jsem se opravdu dobře bavila. Takový typ hrdinek, jako je Clara, si prostě nejde neoblíbit. V neposlední řadě bych chtěla pochválit obálku, u níž se nakladatelství drželo originálu a dobře udělalo. Je totiž opravdu krásná. No a nakonec chci říct jen to, že se moc těším na vydání druhého dílu s názvem Hallowed (v češtině Zasvěcená), který výjde v únoru příštího roku.

TRAILERY: Hostitel, Město z kostí

Před pár dny se objevily nové trailery hned na dva filmy, na které se neskutečně moc těším. Prvním z nich je trailer na film Hostitel, jehož premiéry bychom se měli dočkat v březnu příštího roku. Za sebe můžu říct, že se mi líbí. S výběrem herců tedy moc spokojená nejsem, ale s tím prostě nic nenadělám. Proti Saoirse Ronan nic nemám, je to dobrá herečka, ale na roli Melanie se absolutně nehodí. :( O Ianovi radši ani nemluvím. Jen tak mimochodem, neměl být černovlasý... ? Jediný, koho jsem ochotná skousnout (z hlavních postav), je Jared. Max Irons je dobrý herec a alespoň zčásti naplňuje mou představu a Jaredovi, což o Saoirse ani Jakeovi bohužel říct nemůžu.

Nicméně, trailer musím jedině pochválit, protože mě opravdu oslovil. Líbí se mi, že neukazuje zbytečně moc a navíc hudba krásně podtrhuje celkovou atmosféru. Jsem přesvědčená, že pokud se nějak dokážu povznést nad pro mně naprosto špatně vybrané herecké obsazení, tak si film zaručeně užiju. A vy?

A tím druhým novým trailerem je trailer na Město z kostí. Popravdě, nečekala jsem, že se první ukázka obejví tak brzy, protože přeci jen, film má mít premiéru až v sprnu 2013.. Vůbec si ale nestěžuji, čím dříve se nové upoutávky objeví, tím lépe. :) Na tento trailer mám stejný názor jako na ten k Hostiteli. Provedení, efekty a všechno je super, ale herci jsou zase kámen úrazu. Více jsem se o hereckém obsazení k Nástrojům smrti rozpovídala zde. Jace pro mně i nadále zůstavá tragický, nerada to říkám, ale bohužel, je to tak...