Harry Potter a Kámen mudrců (ilustrované vydání)

Autor: J.K. Rowling

Rok vydání: 2015

Počet stran: 256

Nakladatelství: Albatros

Moje hodnocení: 5/5

Příběh brýlatého chlapce, který přežil, je všem čtenářům důvěrně známý a nějak dlouze jej představovat tudíž nemá smysl. Tento příběh je se čtenáři, kteří se s ním seznámili hned poté, co spatřil světlo světa od roku 1997, od jeho vydání uplynulo tedy již devatenáct let. Poslední kapitola v závěrečném dílu Relikvie smrti nese název O devatenáct let později, takže je docela příznačné psát recenzi právě v době takového menšího potterovského výročí. 

V roce 2015 jsme se dočkali nového vydání, tentokrát však zcela jiných rozměrů a kabátku než všechna předchozí vydání. Příběh vyšel v nádherné ilustrované edici s ilustracemi Jima Kaye.

Ráda bych upozornila, že nepíši recenzi na příběh, nýbrž na nové zpracování a celkový dojem z ilustrací. Já jsem s Harrym vyrostla, miluju ten příběh už strašnou spoustu let a vždy bude patřit k mým nejmilejším a k těm, ke kterým se budu opakovaně a ráda vracet. 

A teď přímo k novému vydání – Harryho Pottera už drtivá většina čtenářů doma má a to nejspíš už hezkých pár let. Pro zaryté fanoušky Harryho je vydání této nové edice malý (pro některé velký) svátek, ale pro ostatní, kteří příběh sice mají rádi, ale nepatří mezi ty, kteří bez váhaní sáhnout po čemkoliv souvisejícím s HP, vyvstává otázka „na co kupovat knihu, kterou už doma jednou mám?“  Ano, ilustrované vydání je velké, zabírá poměrně dost místa v knihovně, není nejlehčí, pravdaže – ani nejlevnější a asi to prostě není kniha, kterou si budete číst v MHD a pak ji jednoduše hodíte do kabelky. Nošením v kabelce či tašce by se koneckonců mohla poničit a to je to poslední, co by si zasloužila. Podle mě je to totiž mistrovský kousek ve sbírce každého knihomola bez ohledu na to, jestli kouzlu tomto příběhu zcela propadl nebo nikoliv.

Ilustrací se ujal Jim Kay, s jehož uměním se čtenáři mohli seznámit například v knize Volání netvora, kterou jsem shodou okolností nedávno dočetla. Příběh mě naprosto uchvátil, nicméně ilustrace jsou takové zvláštní, působí velmi tajemně, až děsivě, i tím, že jsou všechny v tmavých barvách. Naproti tomu ilustrace v novém vydání Harryho jsou úplně jiné – na první pohled bych nejspíš ani neřekla, že je má na svědomí ten samý ilustrátor. Genialita Jima Kaye dle mého tkví v tom, že dokáže ilustracím vdechnout přesně takovou atmosféru, jakou příběh potřebuje a ten pocit naprosto dokonale přenese na čtenáře. 

Hodně fanoušků bylo zvědavých, do jaké míry se Jim nechá nebo nenechá inspirovat filmovým zpracováním a nakolik do ilustrací vloží vlastní představivost. Pokud se bojíte, že v knize narazíte jen na překreslené obrazy a nápady z filmu, bojíte se zbytečně. Jsem moc ráda, že jsem na příběh Harryho mohla pohlédnout i jinak než jen skrze svou vlastní fantazii a filmovou adaptaci. Kouzelnický svět, tak, jak jej vidí Jim Kay, je zaručeně pohlazením po čtenářské duši každého fanouška Harryho Pottera.

Jsem nesmírně vděčná, že si nakladatelství Albatros dalo tu práci a umožnilo i českým čtenářům ponořit se do tohoto nezapomenutelného příběhu doplněného o úžasné ilustrace, díky nimž se ti, kdo s Harrym vyrostli, do příběhu zamilují znovu, a ti, kteří jej třeba v knižní podobě ještě neznají, mají jedinečnou možnost to nyní napravit.

Na každý rok je plánováno vydání jednoho dílu této ilustrované edice a ačkoliv si na to ještě pár let počkám, už se nemůžu dočkat, až budu mít v knihovničce kompletní sérii právě v tomto nádherném ilustrovaném vydání. 

Sempre - Navěky

Autor: J.M. Darhower

Rok vydání: 2015

Počet stran: 520 

Nakladatelství: Yoli

Moje hodnocení: 3/5

Anotace: Sedmnáctiletá Haven Antonelli nikdy nepoznala svobodu. Od malička vyrůstala v izolaci uprostřed pouště, kde spolu s matkou tvrdě pracovala a trpěla nelidským zacházením. Obě se staly oběťmi obchodu s lidmi organizovaného mafií. Jednoho dne se ale na farmě objeví doktor Vincent DeMarco a dává Haven šanci na nový život. Ta se musí rozhodnout – buď opustí matku a odejde s DeMarcem, nebo zemře.
V doktorově domě v severokarolínském městečku Durante se Haven seznámí s jeho dvěma syny Dominicem a Carminem. Ti nikdy nepoznali nouzi a nic jim v životě nechybí – ovšem kromě matky, která záhadně zemřela. Carmine je výbušný, nezvladatelný mladý muž, kterému není nic svaté a odmítá jakoukoli odpovědnost. Láska k Haven ho ale změní a oba brzy musí přehodnonit všechno, čemu doposud věřili. Čím hlouběji se zaplétají do pavučiny lží a tajemství, tím víc zjišťují, že i přes zdánlivé rozdíly jsou si velmi podobní. Oba chtějí uniknout okolnímu nebezpečnému světu, jemuž vládnou moc a peníze, ale řetězec událostí, které se daly do pohybu už dávno před jejich narozením, ohrožuje jejich životní plány i samotnou existenci. Ve světě mafie jsou zrada a násilí všední součástí života, nic není zadarmo a slovo navěky – sempre dostává trpkou příchuť.

 

* * *  

Haven Antonelli vyrůstala společně se svou matkou na odlehlé farmě. Nikdy ale nepoznala normální život, jaký někde daleko od farmy vedli její vrstevníci. Jedinou náplní jejích dní bylo tvrdě pracovat, poslouchat svého pána a se skloněnou hlavou snášet ponižování a bití. Až do dne, kdy se na farmě objeví muž, který Haven koupí a místo aby pokračoval v praktikách Havenina bývalého pána, nabídne dívce pomoc, snaží se jí porozumět a respektuje ji. Haven není zvyklá na to, že s ní někdo jedná jako se sobě rovným, že se může svobodně rozhodovat, přestože úplně svobodná není. Svět, do něhož přišla a o němž zatím nemá ani tušení je ale stejně nebezpečný, plný zášti a zkažených lidských charakterů jako ten, který nechala za sebou. 

Kniha Sempre – Navěky americké spisovatelky J.M. Darhower mě zaujala ještě dlouho předtím, než bylo oznámeno její vydání v češtině. Bylo to hlavně díky tématu, které není pro young adult žánr úplně typické, i když pravdou je, že v současné době knih s tématikou aktuálních problémů, jako je třeba šikana, zneužívání nebo otroctví, pomalu přibývá. Autorka se ve své knize pustila právě do problematiky moderního otroctví a zakomponovala do příběhu i mafii. Už jen ten námět dělá knihu výjimečnou a slibuje docela nevšední příběh v rámci YA žánru. 

Do knihy jsem se pouštěla s poměrně vysokým očekáváním. Jednak jsem na ni slyšela samou chválu a také mě hodně zaujalo téma moderního otroctví, se kterým jsem se ještě v žádné jiné knize doposud nesetkala. Byla jsem zvědavá, jak autorka toto téma zpracuje. Vzhledem k tomu, že jsem velmi zvědavý člověk a vždy před přečtením každé knihy si nejdříve přelétnu informace o autorovi na zadní straně přebalu, zjistila jsem, že autorka se o problematiku otroctví a lidských práv ve skutečnosti zajímá a tím moje zvědavost ještě stoupla. Je prostě fajn, když autor píše o věcech, kterým se věnuje a má tudíž o nich nějaký přehled, působí to pak věrohodněji. 

Bezprostředně po dočtení se ve mně mísilo tolik pocitů a to jak kladných, tak i negativních a s krátkým odstupem času se to nezměnilo. Mám z této knihy rozporuplné pocity, protože na jednu stranu se mi zamlouval námět, který si autorka vybrala, líbil se mi náhled do mafiánské organizace a přiblížení toho, jak to v takové „rodině“ funguje. Tato část příběhu byla napsaná velice sugestivně a postava doktora DeMarca, roztříštěna na hranici mezi láskou ke svým synům a morálními zásadami, a loajalitou ke své mafiánské rodině, byla vykreslena opravdu dobře. 

Jelikož Sempre spadá do young adult žánru, nechybí zde ani láska. Haven se krátce po vysvobození z jejího předchozího života na farmě zamiluje do jednoho ze synů doktora DeMarca a rázem je tu láska jako trám. Z této části jsem už tak nadšená nebyla a je podle mě škoda, že je to ta část, na které stojí téměř celý příběh.

Kniha má něco přes 500 stran a po opravdu velmi dobrém prologu, který dokáže navnadit na další čtení, tempo jaksi upadne a zajímavých věcí se dočkáme až na úplně posledních pár stranách. Prostředek knihy byl pro mě jen jakousi výplní a bohužel jsem se u mnoho pasáží vyloženě nudila. Autorka ale naštěstí píše čtivě, takže i ty méně záživné části se čtou poměrně rychle.

Sempre – Navěky není špatná kniha, v rámci svého žánru lehce nadprůměrná a co rozhodně oceňuji, jak jsem již zmínila, je nevšední námět. Chápu, že autorčiným záměrem bylo napsat romantický příběh z prostředí mafie, ale vzhledem k tomu, že mi romantická linka příliš nesedla a nezasáhla tolik, jak by mohla a jak jsem očekávala, bych to udělala právě naopak. Čeho jsem si ještě nemohla nevšimnout, je určitá podobnost se Stmíváním a po celou dobu jsem měla pocit, že je to svým způsobem fanfikce na tuto slavnou ságu. Možná opravdu je, možná se autorka nechala inspirovat, aniž by to označila za fanfikci anebo tu podobnost vidím jen já, o čemž však dost pochybuji, neb odkazů na Twilight je tam opravdu hodně. 

Abych to shrnula; Knihu doporučuji těm, kteří mají rádi YA žánr a jsou tudíž zvyklí na to, že hrdinové po několika společně strávených chvílích s naprostou jistotou ví, že toho druhého bezmezně milují. Je to příběh o lásce, kterou si hlavní postavy tohoto příběhu zaslouží, okořeněný o netradiční prostředí a za přečtení i přes všechny mé výtky podle mě určitě stojí.

Pekařova dcera

Autor: Sarah McCoy

Rok vydání: 2015

Počet stran: 368

Nakladatelství: Fortuna Libri

Moje hodnocení: 4/5

Anotace: Ojedinělá kniha, v níž se prolíná přesvědčivý příběh z války se současností. Kniha, která ukazuje, že lidské city a problémy zůstávají stejné, a přitom nezáleží ani na místě, ani na době, v níž žijeme…

Rok 1944. Elsie Schmidtová, dcera pekaře v Garmischi, dospívá v nacistickém Německu, jehož porážka se nezadržitelně blíží. Denně je konfrontována se stále tíživější realitou, z níž ji vytrhuje pozvání nacistického důstojníka na vánoční večírek. S mírnými rozpaky přijímá, neboť odmítnout by mohlo být nebezpečné jí i celé rodině. Její bezradnost se jen prohloubí, když je během večírku požádána o ruku. Samozvaný snoubenec patří mezi ostatními důstojníky k nejvlídnějším a nejčestnějším, ale i on je zcela lhostejný k osudu židovského chlapce, který byl pro svůj krásný hlas vybrán, aby zpíval nacistickému publiku koledy. Elsie se s chlapcovou tragickou budoucností nemůže smířit a vůbec netuší, že brzy bude o chlapcově osudu rozhodovat právě ona…
O šedesát let později. Reba Adamsová je novinářka. Celý život na ni doléhá stín vzpomínek z dětství. Otec, veterán z Vietnamu, se nikdy nevyrovnal se zločiny, jichž se během války dopouštěl i on sám, a svými patologickými náladami trápil celou rodinu. Reba se snaží útěkem z domova minulost vymazat. Nyní žije v El Pasu, pracuje v lokálním časopise a je zasnoubena s Riki Chavezem. Riki je zaměstnán u pohraniční stráže, jejímž hlavním úkolem je vracet nelegální běžence zpět do Mexika. Práci vykonává svědomitě, ale spokojený není, příliš s uprchlíky soucítí. Ani vztah s Rebou není tak vřelý, jak by si přál a jak by se na zamilované snoubence slušelo…
Blíží se Vánoce a Reba má napsat článek s vánoční tematikou. Objeví německé pekařství a jeho majitelku Elsie. Životní moudrost staré Němky Rebu magicky přitahuje a pomáhá jí najít sebe sama…

* * * 

Romány, v nichž se prolínají dvě časové linie, které se dříve či později prolnou nebo spolu nějak souvisí, se řadí mezi mé oblíbené. Pekařova dcera je přesně tímto typem knihy.

Příběh má dvě časové linie – současnost, přesněji tedy rok 2007 se zde prolíná s posledními dvěma roky druhé světové války a je vyprávěn z pohledu hned několika postav. 

Jednou z hlavních je sedmnáctiletá dívka Elsie, která žije se svou rodinou vcelku obyčejný život v nacistickém Německu. Pomáhá rodičům s chodem rodinného pekařství a o průběh války se příliš nestará do doby, než si jí všimne německý důstojník. Nemá odvahu odmítnout jeho pozvání na nacistický vánoční večírek, protože přátelství s vysoce postaveným důstojníkem přináší její rodině jisté výhody. A právě na onom večírku se stane něco, co změní její dosavadní život – totiž setkání s malým židovským chlapcem, který na večírku musí zpívat nacistickému publiku. Elsie ví, že když malému chlapci nepomůže, skoro jistě zemře, zároveň si však uvědomuje, jaký trest ji i celou její rodinu za ukrývání Žida hrozí. Nakonec v ní soucit s nevinným dítětem zvítězí a rozhodne se mu pomoci, musí však být připravena nést za své rozhodnutí následky…

Druhá linie příběhu je vyprávěna z pohledu Reby, novinářky žijící v El Pasu v Texasu, jejímž úkolem je napsat článek o německých vánočních tradicích. A kde jinde čerpat věrohodné informace než přímo od osoby, která z Německa pochází? V jednom malém pekařství v El Pasu, jehož majitelka se zdá být tou, jež by Rebě mohla s napsáním článku pomoct, se začíná rozvíjet přátelství dvou žen…

Tato kniha mě velmi mile překvapila. Do čtení jsem se nepouštěla s velkým očekáváním a šla jsem do toho tak trochu s tím, že to bude jen další z mnoha podobných románů odehrávající se v této době. Jedním z hlavních důvodů, proč jsem si knihu chtěla přečíst, byl jakýsi náznak podobnosti s knihou Vypravěčka od Jodi Picoult. Tyto dvě knihy mají hodně společného. Vypravěčku považuji za jednu z nejlepších knih roku 2014, takže jsem byla za další knihu s podobným námětem ráda.

Přiznávám, že jsem se o něco více soustředila na příběh Elsie během války a po ní než na příběh Reby, který děj poměrně zpomaloval, a občas jsem měla chuť kapitoly ze současnosti přeskočit. Nicméně, převážná část knihy je zaměřená právě na Elsiinu linku, která pro mě byla o mnoho zajímavější. 

Pekařova dcera sice není kniha, nad níž bych přemýšlela ještě dny, týdny a měsíce po dočtení jako v případě zmíněné Vypravěčky, ale za přečtení rozhodně stojí. Autorka píše čtivě a v knize je několik krásných vět a hlubších myšlenek. Hlavní hrdinka tohoto příběhu zastupuje stovky, možná tisíce skutečných lidí, kteří za války nechtěli stát stranou a zavírat oči před tím, co jim nepřipadalo správné a i za cenu hrozícího trestu pomohli někomu, kdo to zoufale potřeboval. Právě proto si tohoto příběhu velmi cením a nakonec musím zmínit ještě recepty na konci knihy, které s příběhem souvisí a vypadají opravdu lákavě. Díky nim se příběh stal ještě reálnějším. 

Nejočekávanější knihy roku 2016

Tento článek bude o knihách, které v letošním roce vyjdou v českém překladu, a o nichž s jistotou vím, že je chci mít ve své knihovně. Tak nějak jsem si všimla, že některé z plánovaných knih na tento rok jsou pro mě naprostý must-have a nemůžu se dočkat jejich vydání. Ve výběru zatím suverénně vyhrává nakladatelství CooBoo, které za vydání některých kousků budu navždy milovat. Jsem si jistá, že – kromě zmíněných knih – si pro nás letos připraví ještě spoustu jiných skvělých titulů, o kterých zatím ještě nevíme.

Takže, jako první je jedna z těch úplně nejnejnejočekávanějších (level těšení 248158451, ehm), Jiskra v popelu od Saaby Tahir. A čím mě přesvědčila k takovému nadšení? Co je na ní tak úžasného? Všechno. Totiž, to vlastně teprve zjistím, ale jinak – je naprosto dokonalá už od pohledu. Trochu mě mrzí, že nakladatelství Host neponechalo originální obálku, protože… panebože. To je jedna z nejkrásnějších obálek, jaké jsem viděla. Nicméně ta česká vypadá taky krásně a velmi propracovaně. Ostatně, Host má všechny knihy skvěle zpracované po všech stránkách. Navíc se kniha těší spektakulárnímu hodnocení na goodreads a má epickou anotaci. Za mě je toto must-have číslo 1 v letošním roce.

Vychází 29.1. v nakladatelství Host

Další kniha, jejíž plánované datum vydání se mi zdá sakra vzdálené (a asi nevydržím čekat na překlad a pustím se do originálu), je kniha od autorky mé nejoblíbenější knihy. Vlastně i ta autorka je nejspíš má nejoblíbenější. Prostě vím, že cokoliv napíše, bude stát za to. Dámy a pánové – Salt to the Sea. Jak já se na to těším. Víc než na kteroukoli jinou knihu, která se objeví v tomto článku (tak teď kecám, protože na všechny knihy se těším stejně, no možná ne úplně stejně, ale tahle je určitě v top trojce). Je to příběh z války, příběh o nepříliš diskutované, ale tragické události a jak Ruta Sepetys předvedla v knize V šedých tónech, psát young adult z válečného období zkrátka umí. 

Vychází 30.6. v nakladatelství CooBoo

The Prisoner of Night and Fog jest další knihou, kterou si stoprocentně pořídím a na jejíž vydání nebudu muset čekat tak mučivě dlouho jako na Salt to the Sea. Jedná se o jednu z knih z dílny CooBoo a už je známý i český název a obálka. V obou případech preferuji originál. Tedy, u názvu je to prostě proto, že mi angličtina, tak jako v mnoha jiných případech, zní lépe a originální obálka je asi tisíckrát hezčí než česká, ale víte co? Nebudu mrčet, protože já jsem tak šťastná, že zrovna tato kniha vyjde v češtině, že je mi vlastně docela jedno, s jakou obálkou.

Vězeň noci a mlhy vypráví příběh dívky, která se zamiluje do židovského novináře. Situaci ovšem komplikuje fakt, že je vychovávána v silně antisemitském prostředí a je neteří Adolfa Hitlera. Ano, toto je naprostá nezbytnost do mojí knihovny. 

Vychází 21.3. v nakladatelství CooBoo

A protože CooBoo se svým výběrem válí, mám tu další kousek z jejich produkce, a to Rose under Fire od Elizabeth Wein. Mnoha čtenářům se tato autorka vryla do paměti díky knize Krycí jméno Verity, kterou CooBoo vydalo na podzim 2015. Mě se Verity opravdu líbila, i když jsem z toho nebyla tak úplně u vytržení jako někteří jiní čtenáři. Každopádně, ten příběh je geniální a promyšlený a dojemný a já si musím přečíst další knihu od této autorky. RuF s příběhem Verity nijak nesouvisí, kromě toho, že se také odehrává za 2. světové války. Jsou zde jiné postavy a podle prostředí, v němž se děj odehrává, hádám, že bude ještě víc zdrcující. 

Vychází 20.3. v nakladatelství CooBoo

Další kniha – nečekaně opět od CooBoo – má hodně, opravdu hodně zajímavou anotaci. Vlastně jsem se o této knize dozvěděla od zahraničních booktuberů, kteří o ní celkem dost mluví, hlavně v pozitivech a díky tomu se na její vydání těším o to víc. The Wrath and the Dawn by mělo vyjít už koncem března!

Vychází 30.3. v nakladatelství CooBoo

Dočkáme se (jen pro informaci – opět díky CooBoo) i překladu knihy A Court of Thorns and Roses, od autorky Skleněného trůnu, který se těší oblibě nejen v zahraničí, ale myslím, že sklidil vcelku slušný úspěch i u nás. Toto je jedna z velmi oblíbených knih mojí nejoblíbenější americké booktuberky a ona má na knihy fakt dobrý vkus… já navíc miluju re-tellingy klasických pohádek (ano, Měsíční kroniky jsou perfection) a v tomto případě by se mělo jednat o koncept Krásky a zvířete, což je jedna z mých all-time favorite pohádek. Není nad čím váhat. 

Vychází v nakladatelství CooBoo, datum zatím neupřesněno

Svůj seznam zakončím Knihou (to by nikdo nečekal, že? :D). Píšu Knihou s velkým K, protože nevím, jak jinak vyjádřit, jak moc se na ni těším (toto je ta třetí v top trojce nejočekávanějších, kdyby to někoho zajímalo). To jsem si tak jednou z dlouhé chvíle prohlížela ediční plán Arga - ani nevím, jak se to stalo… já normálně ediční plány nakladatelství vůbec nezkoumám (chyba!). A co tam nevidím? The Nightingale! Moje reakce byla asi taková:

Ještě před tímto zjištěním jsem přemýšlela, že si ji nejspíš pořídím v angličtině, protože: zaprvé – druhá světová (možná už jste postřehli mou menší obsesi knihami z této doby) a zadruhé: 4.53 při 114,743 hodnoceních na goodreads. Dostala mě už jen taková ta věc nad anotací skládající se z pouhých dvou vět. No a přečtení celé anotace mě dorazilo a já vím, že tohle bude něco pro mě.

Vychází 30.6. v nakladatelství Argo

Těch knih je samozřejmě víc. Napsala jsem něco jen k těm, na které se těším úplně nejvíc a vím o jejich vydání. Jen pro úplnost přidám ještě (tentokrát bez obkecávání) pár titulů, které si s největší pravděpodobností pořídím nebo které mě přinejmenším zaujaly:

Kázání ohně - již vyšlo v nakladatelství Yoli

Odvrácená tvář lásky - vychází 15.2. v nakladatelství Yoli

Uvnitř mé hlavy - vychází 16.3. v nakladatelství Yoli

Walk on Earth a Stranger - vychází 30.3.v nakladatelství CooBoo 

Off the Page - vychází 30.4. v nakladatelství CooBoo

Simon vs. the Homo Sapiens Agenda - vychází v září v nakladatelství Yoli