čtvrtek 23. února 2012

Jméno větru - Patrick Rothfuss (recenze)

Autor: Patrick Rothfuss
Žánr: fantasy
Série: The Kingkiller Chronicle│Kronika Královraha
Díl: první
Originální název: The Name of the Wind

Nakladatelství:  Triton/Argo
 Rok vydání: 2008
Anotace:

Je to příběh z jiného světa, ale žádný strach, dostanete k němu mapu. Podle slov autora jde o legendu o Hrdinovi, viděnou ze zákulisí, o zkoumání a odhalování světa, o hledání pravdy, skryté v pohádkách a bájích... V první knize začíná Kvothe vyprávět, či spíš diktovat Kronikáři, o svém dětství ve společnosti kočovných umělců, o děsivé smrti svých rodičů rukou bájných Čandrínů, o všem, co zažil jako sirotek v drsném přístavním městě Tarbeanu, prolezlém zločinem, a o těžkých začátcích na Univerzitě, vyučující magická umění, kde se chce dovědět co nejvíc o tajemných vrazích, kteří pro většinu rozumných, vzdělaných lidí vůbec neexistují... Děj knihy se rozvíjí pomalu, ale postupně strhne jako velká řeka, která slibuje moře s pořádným vlnobitím, a čtenář by chtěl hned, teď, číst dál a vědět, jak to dopadlo.

• • •

Jméno větru je prvním dílem trilogie Kronika Královraha vyprávějící příběh mladého, neobyčejně chytrého a bystrého muže jménem Kvothe. V knize se střídají dvě dějové linie - v jedné autor popisuje Kvothův současný život v jeho vlastním hostinci U Pocestného kamene a ve druhé se seznamujeme s jeho nepříliš veselou minulostí, jíž se zabývá v podstatě téměř celá kniha. 

Na tuto knihu jsem narazila úplně náhodou v knihkupectví. Už nějakou dobu jsem ji měla v hledáčku a to nejen kvůli tomu, že spadá do mého oblíbeného žánru fantasy, ale také díky jejímu vysokému hodnocení na jakékoli knižní databázi, které je v tomto případě rozhodně na místě. Styl psaní Patricka Rothfusse jsem si zamilovala již od první stránky. Zatímco některé fantasy knihy začínají akcí, Jméno větru je toho pravým opakem a to se mi neskutečně líbilo. Jde vidět, že autor je opravdu mistr v popisování, vykreslení atmosféry a vůbec jeho vypravěčský um nenechá čtenáře chladným. 
Celý příběh se točí kolem hlavního hrdiny, Kvotha, kterého jsem si oblíbila už na začátku a můj obdiv a sympatie k němu s každou další stránkou rostly. V dětství si prošel hned několika nelehkými situacemi, ode dne kdy mu vyvraždili celou jeho kočovnou rodinu se o sebe musel postarat sám v drsných podmínkách ulic Tarbeanu. Žil, coby malý žebrák a jeho život častokrát visel na vlásku. Během času stráveného ve městě se lecčemu přiučil a přizpůsobil se, ale přesto všechno nepřestával snít o přijímutí na Univerzitu. Bylo to přání jeho prvního učitele, který nějakou dobu cestoval s ním a jeho rodinou a naučil ho základy magie. 
Kvothe se tedy jednoho dne rozhodne opustit město a zkusit zcela nový život jako opravdový student. Díky svým znalostem se mu podaří i přes jeho nízký věk na Univerzitu dostat a je odhodlaný stát se minimálně tak dobrým arkanikem, jakým byl jeho učitel a zjistit pravdu o tajemných vrazích své rodiny, kteří jsou ostatními lidmi považováni za vymyšlené postavy z povídek. 
~
Příběh se vyvíjí poměrně pomalu, takže ti, kteří očekávají spoustu akce, soubojů a všemožné nadpřirozené netvory, které je potřeba zničit budou nejspíš zklamaní. Přesto to však knize nijak neubírá na kvalitě - čím více kapitol přečtete, tím těžší pro vás bude knihu odložit. Někdy jsem až nevěřila, s jakou lehkostí se to čte a i přestože jsem se snažila si knihu šetřit (protože v nevědomosti toho, co se stane to můžete přečíst je jednou, no ne? :D), hltala jsem stránku za stránkou a ohromně si příběh užívala. 

Jediné, co bych vytkla, je rozhodnutí nakladatelství rozdělit knihu do dvou samostatných svazků. Nejde mi ani tak o to, že po dočtení znáte v podstatě jen půlku příběhu, ale spíš o cenu. Rozhodně to není tak obsáhlé, aby se to nevšelo do jednoho svazku, jde zkrátka jen o způsob, jak z lidí dostat co nejvíc peněz (pozn.: kniha stojí 278 Kč, takže pokud si chcete přečíst kompletní první díl v češtině, zaplatíte za něj 556 Kč, což opravdu není málo)
Krom toho však nemám nic, co by se mi na knize nelíbilo. Myslím, že jsem vypsala to nejdůležitější, co jsem chtěla a závěrem mohu jen říct, že jsem se každý den moc těšila, až konečně dorazím ze školy domů, udělám si horký čaj a ponořím se do tohoto úžasného příběhu. Věřím, že fanoušci klasických fantasy příběhů s historickým nádechem rozhodně nebudou zklamaní. 

pondělí 13. února 2012

Žebříčky: Nejoblíbenější hrdinové

Tento článek je součástí Valentýnského projektu VeEee a Ettelëy Dragons. První žebříček na téma nejoblíbenější kniha/knihy jsem bohužel prošvihla, a tak se zapojuji až teď. Článek jsem měla sice rozepsaný už včera, ale nějak jsem ho zapomněla publikovat. :D Projekt trvá až do 26.2., takže se zde objeví ještě dva žebříčky na dané téma. Aktuální téma je: nejoblíbenější hrdinové.

1. Frodo Pytlík (trilogie Pán prstenů)
Neskutečně statečný malý hobit, na němž záleží osud celé Středozemě. Nemá předpoklady typického hrdiny, jakým je třeba Aragorn, ale přeci jen je jeho poslání ze všech nejdůležitější. I ti nejmenší totiž dokáží velké věci a Frodo si první příčku rozhodně zaslouží.

2. Patch Cipriano (série Hush, Hush)
Protože je zatraceně sexy. Protože je bad guy. Protože má skvělé hlášky. A protože díky němu na celou sérii jen tak nezapomenete.

3. Jace Wayland (série Nástroje smrti)
Další z mých velkých oblíbenců. Přiznávám sice, že mi občas lezl na nervy, ale postavy jako on si to můžou dovolit, protože je stejně budete mít rádi. Z těch jeho prohlášení jsem skoro vždycky padala do kolen, zvlášť jeho konverzace se Simonem nemají chybu. A... dokážete si představit ty neskutečně nádherné zlaté oči? :)

4. Finnick Odair (trilogie Hunger Games)
Chudák. Taky to neměl v životě jednoduché. Finnicka jsem si okamžitě oblíbila. Zpočátku se sice nejeví v nejlepším světle, ale když jsem četla třetí díl HG, musím říct, že mě to opravdu dostalo, víte-co!

5. Ian O'shea (Hostitel)
Podle mého je Ian nejlepší postavou v celé knize. Bylo skvělé sledovat, jak se jeho prvotní nedůvěřivost vůči Wandě mění a jak se jejich vztah vyvíjí. Opravdu velice sympatická postava!

Myslím, že tím bych to asi ukončila, protože nikdo další už mě nenapadá. Pokud se o projektu Valentýnské období chcete dozvědět víc, mrkněte sem nebo sem. Za týden očekávejte další žebříček na téma nejoblíbenější knižní pár/páry. ;)

pátek 3. února 2012

Before I die, I want...

Na tyto úžasné obrázky jsem narazila u Kath a nechala se inspirovat jejím článkem, tak snad nevadí. :)

Things which I want to do or have before I die.

Hostitel - Stephenie Meyer (recenze)

Autor: Stephenie Meyer
Žánr: sci-fi / román
Série: --
Díl: první ?
Originální název: The Host
Nakladatelství: Tatran
Rok vydání: 2009  

Anotace:
Melanie Stryderová se odmítá vzdát. Náš svět napadl neviditelný nepřítel. Lidé se pro tyto mimozemšťany mění na pouhé hostitelské tělo; jejich mozek ovládne vetřelec, ale tělo zůstává netknuté a zdánlivě beze změny pokračuje v předchozím životě. Obětí mimozemšťanů se rychle stane drtivá většina lidstva. Když vetřelci dopadnou i Melanii, jednu z hrstky přežívajících „divokých“ lidí, dívka vůbec nepochybuje, že nastal její konec. „Poutnice“ - její vetřelecká „duše“ - která teď ovládla Melaniino tělo, dostala předem varování před problémy existence v člověku: změť pronikavých emocí, příliš mnoho smyslů, vypjatě živé vzpomínky. S jednou potíží však Poutnice nepočítá: předchozí obyvatelka těla se odmítá vzdát vlády nad svou myslí, i když tělo jí už nepatří. Poutnice bádá v Melaniiných myšlenkách a doufá, že objeví příčinu nezdolného lidského vzdoru. Místo toho Melanie naopk zaplní mysl Poutnice vzpomínkami a podobou milovaného muže – Jareda, který se dosud někde skrývá před vetřelci. A jelikož Poutnice se nemůže oddělit od Melaniiny tělesné touhy, sama začne prahnout po muži, jehož má odhalit. Když vnější okolnosti přinutí Poutnici a Melanii, aby uzavřely nedobrovolné spojenectví, vydají se spolu na nebezpečnou a nejistou pouť za mužem, kterého obě milují. Stephenie Meyerová patří k nejzajímavějším autorům současnosti. Ve svém Hostiteli nám předkládá strhující a nezapomenutelné dílo o vytrvalosti lásky a o samotné podstatě toho, co člověka dělá člověkem.

• • •

Nenapadlo by mě, že někdy budu psát recenzi zrovna na Hostitele. Původně jsem tuhle knihu neměla vůbec v plánu číst, a pokud ano, tak někdy v daleké budoucnosti a to hned z několika důvodů. Popravdě, já nejsem moc velký fanoušek sci-fi a zvlášť ne mimozemských invazí na Zemi. Už jen proto mě Hostitel hodně dlouhou dobu odrazoval. Autorkou je však Stephenie Meyer, kterou jsem v té době hodně obdivovala a její všechny doposud vydané knihy jsem přečetla několikrát. Říkala jsem si, že tomu musím dát aspoň šanci a stáhla si knihu do počítače, ale zhruba po dvou kapitolách jsem čtení vzdala. Ikdyž hodně k tomu přispělo to, že mě zkrátka čtení na počítači nebaví. Nicméně, četbu Hostitele jsem odložila na dobu neurčitou a počítala s tím, že se k ní nějaký ten čas nevrátím. Nyní jsem opravdu nesmírně ráda, že svoje odhodlání knihu nečíst jsem nakonec nevydržela a pořídila si ji.

Dala jsem se tedy do čtení a přiznávám, že s nevelkým nadšením jsem se prokousávala prologem a první kapitolou. Chápu, že úvod bývá většinou nezáživný, dokud se děj pořádně nerozjede, ale u Hostitele to na můj vkus trvalo poměrně dlouho. Rozhodně jsem ale neměla v plánu čtení podruhé vzdát. Četla jsem tedy dál a asi někde u osmé kapitoly se můj pohled na knihu rázem změnil - začalo mě to bavit, zajímalo mě, co přijde dál a téměř jsem se od knihy nemohla odtrhnout. S narůstajícím počtem přečtených kapitol jsem knihu hltala čím díl víc a od druhé poloviny jsem ji vůbec nedokázala odložit.

Hlavní slovo v knize má Duše zvaná Wanda, kterou implantovali do těla lidské dívky Melanie Stryder. Ta se ovšem odmítá svého těla vzdát, jak by to mělo probíhat při obvyklém procesu implantace. Wanda je z toho nešťastná, protože Melanie ji neustále bombarduje svými vzpomínkami na svou lásku Jareda a mladšího bratra Jamieho. Chtě nechtě si je oba zamiluje, rozhodne se je hledat a spolu s Melanii doufá, že je Duše ještě neobjevily. Cesta ale není vůbec jednoduchá, jak si ji zprvu představovaly a před Wandu s Melanií se staví nejedna překážka. Osud je nakonec zavede až k Jaredovi, Jamiemu a k ostatním pár ukrývajících se přeživším, kteří jsou stále "sami sebou", ale mohou mezi sebe přijimout jednu z těch, kteří jim vzali planetu a zničili životy? Zdá se to být téměř nemožné - všechno se ale změní, když se dozvědí, že Melanie stále žije...

Hodně si potrpím na popis prostředí, vykreslení atmosféry a povahy postav a v tomto mi styl Stepheniina psaní opravdu imponuje. Bylo vskutku úžasné sledovat rozvíjející se sesterský vztah mezi Wandou a Melanií. Rozhodně to ale není jediná dvojice, která stojí za zmínku. Stejně krásně popsaný byl vztah mezi Wandou a Ianem, kterého si nedokážete nezamilovat. Zkrátka, autorka nám v románu předkládá velké množství postav, ze kterých si určitě nejednu oblíbíte a ještě větší dávku emocí, jež ve vás zůstanou ještě nějakou dobu po dočtení.

Někde jsem četla, že je to science fiction pro lidi, kteří nemají rádi science fiction - nedovedu si představit lepší definici. Na své si tedy nejspíš nepřijdou fanoušci klasického sci-fi, ale naopak ti, kteří tomuto žánru moc neholdují mohou být velmi příjemně překvapeni, jako já.