Hostitel - Stephenie Meyer (recenze)

Autor: Stephenie Meyer
Žánr: sci-fi / román
Série: --
Díl: první ?
Originální název: The Host
Nakladatelství: Tatran
Rok vydání: 2009  
Anotace:
Melanie Stryderová se odmítá vzdát. Náš svět napadl neviditelný nepřítel. Lidé se pro tyto mimozemšťany mění na pouhé hostitelské tělo; jejich mozek ovládne vetřelec, ale tělo zůstává netknuté a zdánlivě beze změny pokračuje v předchozím životě. Obětí mimozemšťanů se rychle stane drtivá většina lidstva. Když vetřelci dopadnou i Melanii, jednu z hrstky přežívajících „divokých“ lidí, dívka vůbec nepochybuje, že nastal její konec. „Poutnice“ - její vetřelecká „duše“ - která teď ovládla Melaniino tělo, dostala předem varování před problémy existence v člověku: změť pronikavých emocí, příliš mnoho smyslů, vypjatě živé vzpomínky. S jednou potíží však Poutnice nepočítá: předchozí obyvatelka těla se odmítá vzdát vlády nad svou myslí, i když tělo jí už nepatří. Poutnice bádá v Melaniiných myšlenkách a doufá, že objeví příčinu nezdolného lidského vzdoru. Místo toho Melanie naopk zaplní mysl Poutnice vzpomínkami a podobou milovaného muže – Jareda, který se dosud někde skrývá před vetřelci. A jelikož Poutnice se nemůže oddělit od Melaniiny tělesné touhy, sama začne prahnout po muži, jehož má odhalit. Když vnější okolnosti přinutí Poutnici a Melanii, aby uzavřely nedobrovolné spojenectví, vydají se spolu na nebezpečnou a nejistou pouť za mužem, kterého obě milují. Stephenie Meyerová patří k nejzajímavějším autorům současnosti. Ve svém Hostiteli nám předkládá strhující a nezapomenutelné dílo o vytrvalosti lásky a o samotné podstatě toho, co člověka dělá člověkem.

• • •

Nenapadlo by mě, že někdy budu psát recenzi zrovna na Hostitele. Původně jsem tuhle knihu neměla vůbec v plánu číst, a pokud ano, tak někdy v daleké budoucnosti a to hned z několika důvodů. Popravdě, já nejsem moc velký fanoušek sci-fi a zvlášť ne mimozemských invazí na Zemi. Už jen proto mě Hostitel hodně dlouhou dobu odrazoval. Autorkou je však Stephenie Meyer, kterou jsem v té době hodně obdivovala a její všechny doposud vydané knihy jsem přečetla několikrát. Říkala jsem si, že tomu musím dát aspoň šanci a stáhla si knihu do počítače, ale zhruba po dvou kapitolách jsem čtení vzdala. Ikdyž hodně k tomu přispělo to, že mě zkrátka čtení na počítači nebaví. Nicméně, četbu Hostitele jsem odložila na dobu neurčitou a počítala s tím, že se k ní nějaký ten čas nevrátím. Nyní jsem opravdu nesmírně ráda, že svoje odhodlání knihu nečíst jsem nakonec nevydržela a pořídila si ji.

Dala jsem se tedy do čtení a přiznávám, že s nevelkým nadšením jsem se prokousávala prologem a první kapitolou. Chápu, že úvod bývá většinou nezáživný, dokud se děj pořádně nerozjede, ale u Hostitele to na můj vkus trvalo poměrně dlouho. Rozhodně jsem ale neměla v plánu čtení podruhé vzdát. Četla jsem tedy dál a asi někde u osmé kapitoly se můj pohled na knihu rázem změnil - začalo mě to bavit, zajímalo mě, co přijde dál a téměř jsem se od knihy nemohla odtrhnout. S narůstajícím počtem přečtených kapitol jsem knihu hltala čím díl víc a od druhé poloviny jsem ji vůbec nedokázala odložit.

Hlavní slovo v knize má Duše zvaná Wanda, kterou implantovali do těla lidské dívky Melanie Stryder. Ta se ovšem odmítá svého těla vzdát, jak by to mělo probíhat při obvyklém procesu implantace. Wanda je z toho nešťastná, protože Melanie ji neustále bombarduje svými vzpomínkami na svou lásku Jareda a mladšího bratra Jamieho. Chtě nechtě si je oba zamiluje, rozhodne se je hledat a spolu s Melanii doufá, že je Duše ještě neobjevily. Cesta ale není vůbec jednoduchá, jak si ji zprvu představovaly a před Wandu s Melanií se staví nejedna překážka. Osud je nakonec zavede až k Jaredovi, Jamiemu a k ostatním pár ukrývajících se přeživším, kteří jsou stále "sami sebou", ale mohou mezi sebe přijimout jednu z těch, kteří jim vzali planetu a zničili životy? Zdá se to být téměř nemožné - všechno se ale změní, když se dozvědí, že Melanie stále žije...

Hodně si potrpím na popis prostředí, vykreslení atmosféry a povahy postav a v tomto mi styl Stepheniina psaní opravdu imponuje. Bylo vskutku úžasné sledovat rozvíjející se sesterský vztah mezi Wandou a Melanií. Rozhodně to ale není jediná dvojice, která stojí za zmínku. Stejně krásně popsaný byl vztah mezi Wandou a Ianem, kterého si nedokážete nezamilovat. Zkrátka, autorka nám v románu předkládá velké množství postav, ze kterých si určitě nejednu oblíbíte a ještě větší dávku emocí, jež ve vás zůstanou ještě nějakou dobu po dočtení.

Někde jsem četla, že je to science fiction pro lidi, kteří nemají rádi science fiction - nedovedu si představit lepší definici. Na své si tedy nejspíš nepřijdou fanoušci klasického sci-fi, ale naopak ti, kteří tomuto žánru moc neholdují mohou být velmi příjemně překvapeni, jako já.