Hunger games: můj názor na film

Když už jsem všude referovala o tom, jak se na film těším a jak jsem na něj zvědavá, myslím, že kratší článek, ve kterém bych shrnula své pocity a dojmy nebude nikomu vadit. :)

Začala bych tím, jak výborně se s tím tvůrci vypořádali. Věřím totiž, že není jednoduché převést na plátno tak oblíbenou knihu a naplnit očekávání všech fanoušků. To prostě není možné, ale podle mého odvedli všichni, kteří se na tomto filmu podíleli vynikající práci. Maskéři, kostyméři, kameramani, režisér, herci... zkrátka všichni. Musím přiznat, že největší strach jsem měla ze scénáře, protože u toho téměř pokaždé nastane kámen úrazu, jedná-li se o filmové adaptace knih. I přes nějkteré přidané scény a vymyšlené dialogy, které v knize vůbec nebyly se mi film líbil. Oceňuji, že se filmaři drželi knižní předlohy co nejvíce to šlo, musím říct, že nechápu lidi, kteří si stěžují na drobné změny (samozřejmě teď nechci nikoho odsuzovat), ale určitě byste si měli uvědomit, že se to do toho filmu všechno nacpat nedá a to, že si pár scén upravili k obrazu svému, s tím už prostě nic nenaděláme...

A protože už mě nebaví psát (), shrnu to všechno do několika bodů...
• Herecký výkon Jennifer Lawrence as Katniss byl brilantní! Zahrála ji opravdu skvěle a jen těžko si umím představit, že by tuto postavu jakákoli jiná herečka ztvárnila lépe. 
• CAPITOL! Úplně jiné, než jaké jsem si to představovala, ale úžasné, dechberoucí, a... prostě dokonalé. Ten kontrast mezi ním 12. krajem byl nepřehlédnutelný, přesně jak jsem chtěla.
• Co se týče dvou hlavním mužským postav, Peety a Galea - no, už od samého začátku mám radši Peetu (mimochodem Joshova verze Peety byla stejně skvělá a bylo vidět, že má tu postavu důkladně nastudovanou). Gale (žádný Hurikán, prosím!!) ten ve filmu moc prostoru neměl, ale Liam byl myslím do této role dobrou volbou.
• Nemůžu soudit, jak je film srozumitelný pro nečtenáře knihy (mamku, které jsem necelý příběh několikrát převyprávěla nepočítám, takže jsem se jí ani neptala), ale myslím si, že to udělali, jak nejlépe mohli a i nečtenář by měl děj bez problémů pochopit.
• Pro mě velkým překvapením byla postava Cata, kterého hrál Alexander Ludwig. Přišlo mi, jako by se pro tuto roli narodil a nikdy by mě nenapadlo, že mi bude více líto smrti Cata, než-li Rue, a to právě díky jeho dokonalému hereckému umu. :D

závěr:
Kdyby se mě někdo zeptal, co mi na filmu vadilo a co se mi naopak líbilo ze všeho nejvíc, přiznám se, že nevím, jak odpovědět. Nerada "kouskuju" na části (jestli mi rozumíte). Beru film jako celek a nerýpu do této a tamté scény, že se nepovedla, nebo že tam vůbec být neměla. Každý máme jinou představivost, očekávání, rozdílné názory... tak to prostě chodí. A já si myslím, že Hunger games patří zrovna do kategorie velice povedených filmů, natočených podle knižní předlohy. Je mi jedno, jestli to s toutou sérií dopadne jako s Twilight ságou (i když upřímně doufám, že ne), pro mě je důležité, že se jedna z (dalších) mých nejoblíbenějších knih dočkala filmového zpracování, a že mě nezklamalo.

May the odds be ever in your favor!

Čísla #1: Na útěku - Rachel Ward (recenze)

Autor: Rachel Ward
Žánr:  young adult fantasy
Série: Čísla
Díl: první
Originální název: Numbers
Nakladatelství: Egmont
Rok vydání: 2011
Anotace:
Jem už od malička vidí v očích lidí čísla. Co ta čísla vlastně znamenají, pochopí v den matčiny smrti – jsou to data, dny, kdy lidé, kterým se dívá do očí, zemřou. Život je pro Jem těžký, dokud nepotká kluka, kterému říkají Spider. Svět je náhle mnohem krásnější. Ale cestou do Londýna Jem pozná, že se blíží veliké neštěstí, které navždy otřese jejich životy… Od chvíle, kdy zemřela její matka, Jem věděla o číslech. Věděla o nich už mnohem dřív, vlastně odmalička. Když se podívala někomu do očí, registrovala v nich číslo. Ale jeho význam zjistila v den, kdy její matka zemřela na předávkování drogami. Číslo znamenalo datum úmrtí. Jem prožívala těžké dětství. Stěhovala se od jedné pěstounky k druhé a všude si připadala jako cizinec. Nejraději se toulala sama a tak tomu bylo i v okamžiku, kdy potkává kluka, jemuž přezdívají Pavouk. Náhodné setkání jí změní život. Nachází někoho opravdu blízkého a svět se rázem stává snesitelnější. Společně se potulují kolem jednoho z londýnských kanálů, klábosí o všem možném a pomalu se sbližují. Na jednom z výletů do města se stanou svědky tragického neštěstí, které Jem předem předpoví. Oni sami katastrofě uniknou, ale ta je jen začátkem událostí, které navždy otřesou jejich životy.

• • •

O této knize jsem věděla již nějakou dobu před jejím vydáním a byla jsem na ni zvědavá, protože se mi líbila anotace, od které jsem si slibovala originální a vcelku zajímavý příběh. Když kniha vyšla, byla jsem téměř rozhodnutá si ji koupit, ale začaly se objevovat nové a další názory, ze kterých už jsem tak nadšená nebyla a stačil mi k tomu jediný důvod. Důvod, který byl zmíněný snad ve všech recenzích a mně od knihy dokázal parádně odradit. Samozřejmě vím, že není fér soudit knížku podle názorů ostatních, zkrátka dokud si ji sami nepřečtete, ale zrovna fakt, že je (celý!) příběh napsaný nespisovnou češtinou mi moc velkou radost neudělal, právě naopak. Z toho důvodu jsem od čtení této knihy upustila a rozhodla se, že si ji třeba někdy půjčím v knihovně. Teď jsem za toto rozhodnutí opravdu hodně ráda.

Hlavní postavou příběhu je patnáctiletá Jem, se kterou se život v žádném případě nemazlil. Její matka byla feťačka, otce nikdy nepoznala, a jediného, koho měla byla její pěstounka Karen, která se o ni starala, když to její matka trochu přehnala a předávkovala se.

Jem se celý svůj dosavadní život snažila skrývat to, že je jiná než ostatní. Stranila se lidí, vyhledávala místa, kde by s nikým nemusela mluvit, žila prostě život samotáře až do doby, než potkala Terryho, kluka, kterému říkali Pavouk (být ním, okamžitě si vynutím jinou přezdívku). Když se ti dva trochu skamarádí a začnou se potulovat spolu, Jem řekne Pavoukovi pravdu o tom, proč vyhledává samotu a nerada se ostatním kouká do očí. Má pro to docela pádný důvod, protože jakmile se někomu podívá do očí, vidí datum jeho smrti. Přiznejme si, že my bychom tuto superschopnost bez rozmýšlení odmítli, že? Jenže Jem nemá na výběr, a když jednoho dne blízko London Eye mají všichni lidé stejné číslo, pozná, že něco není v pořádku a rychle se i s Pavoukem vydají pryč od onoho místa. Zanedlouho London Eye exploduje a Jem se i se svým kamarádem stávají hlavními podezřelými, protože z místa utekli krátce před výbuchem.

Protože je jim jasné, že tohle by policii asi nedokázali vysvětlit, rozhodnou se tedy utéct. Čeká je nelehká cesta, na níž se ale najde i pár světlých bodů, jedním z nich je ten, když zjistí, že se do sebe zamilovali…

Ani vlastně netuším, jak bych to co neobjektivněji zhodnotila. Jelikož se mi nelíbil styl, jímž je kniha napsaná, postavy mi přišly takové nijaké, obyčejné a ani samotný děj mě nijak zvlášť nenadchnul, protože jsem se nejspíš rozmazlila propracovanějšími a celkově lépe promyšlenými příběhy. Ono to s těmi čísly není špatný nápad, sice ne nejoriginálnější, ale rozhodně dokáže zaujmout. Možná kdyby autorka zapojila trochu víc své fantazie a nedělala příběh tak průhledným, by knize o něco zvedlo hodnocení a rozhodně by se dočkala většího uznání.

Jedním velkým plusem je, že stránky ubíhají opravdu rychle, i přestože jsem nad některými slovy kroutila hlavou – nelíbilo se mi, že se vulgární slova vyskytovala i mimo uvozovky, možná se tím autorka chtěla odlišit od ostatních spisovatelů, možná to udělala kvůli lidem, jež by se díky tomu mohli stát eventuálními čtenáři, nevím… nicméně mně, a věřím, že nejsem jediná, to spíš otravovalo. Takže bych tuto četbu rozhodně nedoporučila těm, kterým dělá nespisovná čeština a sprostá slova v knihách problém, hrozí totiž časté nutkání knihu někam zahrabat a už ji nikdy nevytáhnout.    

Eon: Znovuzrození dračího oka - A. Goodman (recenze)

Autor: Alison Goodman
Žánr: fantasy
Série: Eon
Díl: první
Originální název: Eon: Dragoneye Reborn
Nakladatelství:  Jota 
Rok vydání: 2009
Anotace:
Dvanáctiletý Eon prochází už několik let intenzivním výcvikem. Jeho studia dračí magie založené na asijské astrologii zahrnují dva druhy schopností: šerm a magii. Eon spolu se svým mistrem doufá, že bude vybrán jako dračí oko – učedník jednoho ze dvanácti energetických draků štěstěny.
Avšak Eon má nebezpečné tajemství. Ve skutečnosti je to Eona, šestnáctiletá dívka, která studuje v přestrojení, aby se mohla stát dračím okem. Neboť ženám je dračí magie zapovězená. Kdyby někdo zjistil, co skrývá, čekala by ji jistá smrt.
Když začne hrozit, že její tajemství vyjde na světlo, octne se dívka se svými přáteli ve vážném nebezpečí uprostřed vražedného boje o císařský trůn. Eona musí najít sílu a vnitřní schopnosti, aby mohla bojovat proti těm, kdo jí chtějí vzít nejen její magii, ale i život.

• • • 

O dracích moc často nečtu, ale hodně mě to láká, a proto už jsem několik měsíců měla zálusk právě na tuto knihu. Na goodreads má celkem vysoké hodnocení, obálka je dokonalá a taky mě zaujalo, do jakého prostředí je příběh zasazen. Říkala jsem si, že tohle si musím přečíst, jakožto správný fanoušek dračích příběhů.

Mé prvotní nadšení z knihy po pár stránkách začínalo slábnout, což mě opravdu hodně mrzelo, protože jsem měla poměrně vysoká očekávání a nechtěla jsem to hned na začátku vzdát. Přiznávám, že první polovina knihy mě vůbec nebavila a bylo to hlavně kvůli dlouhým, nezáživným popisům. Alespoň mně tedy přišlo, že jich tam bylo zbytečně moc a kdyby jich autorka pár vynechala, vůbec by to knize neuškodilo. Ale zvědavost pro to, co bude následovat mi nedovolila knížku odložit a byla jsem hodně překvapená, jak se za polovinou všechno změnilo - a to nemyslím jen okolnosti v knize, ale především můj pohled na ni. Nudné pasáže a zdlouhavé popisy vystřídala akce (přiznejme si, ta vždycky téměř vždy dokáže aspoň zčásti příběh zachránit). Nebudu lhát, když prozradím, že jsem se od posledních stránek nemohla odlepit.

Hlavní postavou je dívka, Eona, vydávající se za chlapce, aby mohla kandidovat a stát se učněm dračího oka. I přes své zranění tvrdě trénuje, už jen kvůli svému mistrovi, kterého by její eventuální neúspěch přivedl na mizinu. Eona je podle mě sympatická a silná hrdinka, protože přes to všechno, co se jí v životě přihodilo, se nevzdávala a dál usilovala o získání titulu, přestože na ni ostatní kvůli jejímu handicapu pohlíželi skrze prsty.
Co se týče ostatních postav, také jsem si hodně oblíbila Ryka, Eoniina ochránce a přítele, a stejně tak prince Kyga, nastávajícího císaře. Naopak jsem už odpočátku nesnášela Ida, je to takový ten typ, kterému byste nevěřili ani nos mezi očima a ke konci už se mi vyloženě hnusil. Nicméně, charaktery všech postav má autorka promyšlené vskutku dobře, jak kladné tak i ty záporné.

Jedním z důvodů, proč si knihu přečíst, by mohl být i ten, že příběh se staví na základech starověké Číny a Japonska, což je celkem neobvyklé prostředí, tudíž se znatelně liší od většiny ostatních fantasy knih. Mě osobně to hodně nalákalo, protože jsem dosud žádnou knihu odehrávající se právě v Číně či Japonsku nečetla. Jsem opravdu ráda, že jsem měla možnost si Eona přečíst. Sice bych jej nezařadila mezi špičku fantasy literatury, ale přinejmenším vám může nabídnout odpočinkové čtení a samozřejmě útěk do úžasného světa energetických draků.

Knihu bych doporučila, jak už jsem zmiňovala, především všem milovníkům dračích příběhů, obdivovatelům Číny a Japonska a také těm, kteří mohou postrádat romantické scény, protože těch si v této knize opravdu příliš neužijete. Možná to na první pohled (no, spíše prvních pár stran) nevypadá, ale pod obálkou se skrývá vcelku jedinečný příběh, na který jen tak někde nenarazíte a už jen to je důvod, proč byste této knize mohli věnovat svůj čas.