Čísla #1: Na útěku - Rachel Ward (recenze)

Autor: Rachel Ward
Žánr:  young adult fantasy
Série: Čísla
Díl: první
Originální název: Numbers
Nakladatelství: Egmont
Rok vydání: 2011
Anotace:
Jem už od malička vidí v očích lidí čísla. Co ta čísla vlastně znamenají, pochopí v den matčiny smrti – jsou to data, dny, kdy lidé, kterým se dívá do očí, zemřou. Život je pro Jem těžký, dokud nepotká kluka, kterému říkají Spider. Svět je náhle mnohem krásnější. Ale cestou do Londýna Jem pozná, že se blíží veliké neštěstí, které navždy otřese jejich životy… Od chvíle, kdy zemřela její matka, Jem věděla o číslech. Věděla o nich už mnohem dřív, vlastně odmalička. Když se podívala někomu do očí, registrovala v nich číslo. Ale jeho význam zjistila v den, kdy její matka zemřela na předávkování drogami. Číslo znamenalo datum úmrtí. Jem prožívala těžké dětství. Stěhovala se od jedné pěstounky k druhé a všude si připadala jako cizinec. Nejraději se toulala sama a tak tomu bylo i v okamžiku, kdy potkává kluka, jemuž přezdívají Pavouk. Náhodné setkání jí změní život. Nachází někoho opravdu blízkého a svět se rázem stává snesitelnější. Společně se potulují kolem jednoho z londýnských kanálů, klábosí o všem možném a pomalu se sbližují. Na jednom z výletů do města se stanou svědky tragického neštěstí, které Jem předem předpoví. Oni sami katastrofě uniknou, ale ta je jen začátkem událostí, které navždy otřesou jejich životy.

• • •

O této knize jsem věděla již nějakou dobu před jejím vydáním a byla jsem na ni zvědavá, protože se mi líbila anotace, od které jsem si slibovala originální a vcelku zajímavý příběh. Když kniha vyšla, byla jsem téměř rozhodnutá si ji koupit, ale začaly se objevovat nové a další názory, ze kterých už jsem tak nadšená nebyla a stačil mi k tomu jediný důvod. Důvod, který byl zmíněný snad ve všech recenzích a mně od knihy dokázal parádně odradit. Samozřejmě vím, že není fér soudit knížku podle názorů ostatních, zkrátka dokud si ji sami nepřečtete, ale zrovna fakt, že je (celý!) příběh napsaný nespisovnou češtinou mi moc velkou radost neudělal, právě naopak. Z toho důvodu jsem od čtení této knihy upustila a rozhodla se, že si ji třeba někdy půjčím v knihovně. Teď jsem za toto rozhodnutí opravdu hodně ráda.

Hlavní postavou příběhu je patnáctiletá Jem, se kterou se život v žádném případě nemazlil. Její matka byla feťačka, otce nikdy nepoznala, a jediného, koho měla byla její pěstounka Karen, která se o ni starala, když to její matka trochu přehnala a předávkovala se.

Jem se celý svůj dosavadní život snažila skrývat to, že je jiná než ostatní. Stranila se lidí, vyhledávala místa, kde by s nikým nemusela mluvit, žila prostě život samotáře až do doby, než potkala Terryho, kluka, kterému říkali Pavouk (být ním, okamžitě si vynutím jinou přezdívku). Když se ti dva trochu skamarádí a začnou se potulovat spolu, Jem řekne Pavoukovi pravdu o tom, proč vyhledává samotu a nerada se ostatním kouká do očí. Má pro to docela pádný důvod, protože jakmile se někomu podívá do očí, vidí datum jeho smrti. Přiznejme si, že my bychom tuto superschopnost bez rozmýšlení odmítli, že? Jenže Jem nemá na výběr, a když jednoho dne blízko London Eye mají všichni lidé stejné číslo, pozná, že něco není v pořádku a rychle se i s Pavoukem vydají pryč od onoho místa. Zanedlouho London Eye exploduje a Jem se i se svým kamarádem stávají hlavními podezřelými, protože z místa utekli krátce před výbuchem.

Protože je jim jasné, že tohle by policii asi nedokázali vysvětlit, rozhodnou se tedy utéct. Čeká je nelehká cesta, na níž se ale najde i pár světlých bodů, jedním z nich je ten, když zjistí, že se do sebe zamilovali…

Ani vlastně netuším, jak bych to co neobjektivněji zhodnotila. Jelikož se mi nelíbil styl, jímž je kniha napsaná, postavy mi přišly takové nijaké, obyčejné a ani samotný děj mě nijak zvlášť nenadchnul, protože jsem se nejspíš rozmazlila propracovanějšími a celkově lépe promyšlenými příběhy. Ono to s těmi čísly není špatný nápad, sice ne nejoriginálnější, ale rozhodně dokáže zaujmout. Možná kdyby autorka zapojila trochu víc své fantazie a nedělala příběh tak průhledným, by knize o něco zvedlo hodnocení a rozhodně by se dočkala většího uznání.

Jedním velkým plusem je, že stránky ubíhají opravdu rychle, i přestože jsem nad některými slovy kroutila hlavou – nelíbilo se mi, že se vulgární slova vyskytovala i mimo uvozovky, možná se tím autorka chtěla odlišit od ostatních spisovatelů, možná to udělala kvůli lidem, jež by se díky tomu mohli stát eventuálními čtenáři, nevím… nicméně mně, a věřím, že nejsem jediná, to spíš otravovalo. Takže bych tuto četbu rozhodně nedoporučila těm, kterým dělá nespisovná čeština a sprostá slova v knihách problém, hrozí totiž časté nutkání knihu někam zahrabat a už ji nikdy nevytáhnout.