Ashes in the Snow aneb filmová adaptace knihy V šedých tónech

Po delší době se opět hlásím s novým článek a poměrně čerstvými informacemi o filmové adaptaci úspěšné knihy V šedých tónech. Není jich zatím moc, ale já se rozhodla, že to za napsání alespoň krátkého článku stojí. Musím říct, že se na filmové zpracování opravdu moc těším. Kniha V šedých tónech se řadí mezi moje nejoblíbenější a od doby, co jsem zjistila, že se chystá film, trpělivě čekám a hledám jakoukoliv novinku ohledně nátáčení. Dlouhou dobu jsem nic nenašla, kromě jednoho screenu, který autorka před nějakým časem sdílela na svém facebooku a twitteru. Až nedávno se konečně objevily bližší informace. Jde o název filmu, o němž tvůrci předem prozradili, že budu jiný než originální. On totiž název je v originále docela dost podobný názvu veleúspěšné erotické trilogie Fifty Shades of Grey, a aby se to zbytečně nepletlo, tvůrci se raději rozhodli odstíny z názvu úplně vynechat. Film se tedy bude jmenovat Ashes in the Snow. Takový poetický název... ale k příběhu se hodí. Další novinkou (alespoň pro mě) je to, že natáčení začne tuto zimu, upřímně jsem doufala, že by mohlo začít klidně i o něco dřív... :) No a novinkou nakonec je jméno herečky, která ztvární hlavní postavu příběhu - Linu Vilkasovou. Je to britská herečka Bel Powley, kterou jsem já osobně až doteď vůbec neznala, a i když mi trochu vadí její vyšší věk vzhledem k věku Liny, tak si myslím, že se na roli jinak perfektně hodí.

Jsem ráda, že se konečně objevily nějaké informace a novinky ohledně natáčení, protože už na ně čekám opravdu dlouhou dobu. Většinou mám z filmových adaptací mých oblíbených knih spíše smíšené pocity, protože na jednu stranu jsem ráda, že svou oblíbenou knihu uvidím na plátně, ale na stranu druhou se (oprávněně) bojím, že to nebude dokonalé podle mých představ, ale s tím prostě musím počítat, to není v silách tvůrců. Nicméně na tuto filmovou adaptaci se těším jakože fakt hodně a strašně moc doufám, že se jim filmové zpracování tak výjimečného a podle mého důležitého příběhu podaří natočit co nejlépe.

10 nejlepších knih, které jsem v roce 2014 přečetla

Tak nakonec jsem se také rozhodla sepsat článek o nejlepších knihách, které jsem v roce 2014 přečetla. V celkovém počtu jsem jich nepřečetla moc, rozhodně ne tolik, kolik bych si přála přečíst. Nejsem zrovna ten typ čtenáře, který za týden zvládne třeba tři knihy a už vůbec ne takových deset kousků měsíčně. Taky nečtu každý den, prostě čtu jen když mám chuť a náladu a myslím, že 29 knih za rok není zase až tak špatné, i když by jich samozřejmě mohlo být více… stále mám doma hromadu nepřečtených. Letos jsem se zkusila zapojit do mé vůbec první čtecí výzvy (jinak výzvy tohoto typu moc ráda nemám), jen mě prostě zajímá, zda jsem schopna dodržet to, co jsem si stanovila. Můj to-read list 2015 čítá celkem 40 knih, tak uvidíme. Doufám a budu se snažit, abych v letošním roce zvládla přečíst více knih a to opravdu takových, na které se už dlouho těším a které mě velice zajímají. Taky bych se více chtěla věnovat klasické literatuře, už jen z důvodu blížící se maturity a konečně bych chtěla rozečíst nějakou tu sérii v angličtině. Držte mi prosím palce, ať se mi to podaří. Ale teď už ke knihám, které jsem přečetla za uplynulý rok… Ukážu vám deset knih, které se mi z různých důvodů líbily nejvíc a které na mě udělaly největší dojem. Původně jsem je nechtěla řadit od jedné, té nejlepší až po tu „nejméně dobrou“, ale nakonec jsem to nějak vymyslela, přestože to řazení nebylo vůbec jednoduché a někdy prostě nejde jednu knihu upřednostnit před druhou, takže to pořadí berte jen tak orientačně. :)

1. Dcera sněhu

Na tuto knihu jsem jako na jednu z mála psala recenzi, kterou si můžete přečíst zde. Je to naprosto nádherná, kouzelná, melancholická kniha, která nemá příliš složitý děj, ale vykreslení postav a prostředí drsné, zasněžené Aljašky je tak úchvatné, že to snad nenechá nikoho chladným. Je to taková pohádka pro dospělé. Pro mne je to výjimečná kniha, jejíž čtení jsem si neskutečně moc užila a zaslouženě a bez debat patří na první místo.

2. Tisíce planoucích sluncí

Díky této krásné knížce jsem zřejmě objevila dalšího oblíbeného autora, Khaleda Hosseiniho, protože jsem se naprosto zamilovala do jeho stylu psaní. To, s jakým citem, úctou a láskou popisuje dojemný příběh dvou afghánských dívek/žen je prostě úžasné. Toto je jedna z mála knih, u které jsem bulela jako želva a celkově emoce, které ve mně dokázal příběh vyvolat, byly hodně silné. Doporučuji všem k přečtení, tahle kniha za to rozhodně stojí. 

3. V šedých tónech

Skvost mezi knihami z období druhé světové války. Autorka se tentokrát zaměřila na ne příliš známý a probíraný osud pobaltských států na začátku a v průběhu 2. světové války. Hlavní hrdinkou příběhu je patnáctiletá dívka pocházející z Litvy, která je s celou její rodinou odvlečena do pracovního tábora na Sibiř. Hodně jsem u této knihy ocenila čtivost a absenci nudných dějepisných pasáží, děj nikde nestagnoval a já měla knížku přečtenou asi za dva nebo tři dny. Podle mě má v sobě všechno, co by dobrá kniha měla mít a ačkoliv hlavním tématem je smutný osud nevinných lidí za války, příběh nepostrádá ani jakousi naději, lásku a víru v lepší zítřek. Prostě a jednoduše, je to výborná kniha a dovolím si tvrdit, že by se mohla líbit i těm, kteří knihy z tohoto období jinak moc v lásce nemají. Mimochodem, chystá se i filmové zpracování a musím říct, že na to se fakt těším. Většinou nejsem moc ráda, když se chystají zfilmovat nějakou mou oblíbenou knihu, ale pokud se jim tohle povede, tak to bude bomba.

4. Vypravěčka

Další kniha o druhé světové, tahle ovšem není celá z tohoto období, ale prolíná se v ní současnost s vyprávěním a vzpomínkami na pobyt v koncentračním táboře a to nejen z pohledu vězně, ale i z té „druhé“ strany. Například část, kde bývalý nacistický důstojník vzpomíná na své mládí v Hitlerjugend je velice zajímavá. Nejdelší část knihy ale patří právě popisu hrůz, které se děly v Osvětimi a musím říct, že toho se autorka zhostila na výbornou. Ono totiž není jednoduché něco takového autenticky popsat a vystihnout alespoň částečně pocity lidí, kteří byli nuceni si tímto projít. Mě kniha zaujala a i přes její délku (něco přes 500 stran) jsem ji měla přečtenou neskutečně rychle. Navíc má geniální rozuzlení a závěr, který bych neuhádla ani mák…

5. Achilleova píseň

Tohle byla láska od první strany. Miluji antické Řecko a řeckou mytologie, takže tuto knihu jsem si pořídila v podstatě hned, jakmile vyšla a strašně moc jsem se na ní těšila… a nezklamala. Opravdu, je to krásný, až lyrickým stylem psaný příběh dvou hrdinů - krásného a statečného poloboha Achillea a ničím zajímavého, nešikovného Patrokla. Je to příběh o jejich velkém přátelství, lásce, oddanosti, věrnosti a to vše na pozadí trojské války. No řekněte mi, kdo z milovníků řecké mytologie by tomuto dokázal odolat?

6. Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce

To bylo tak skvělé počtení! Vážně, Robert Fulghum je úžasný a podle toho, co píše, je to nejen skvělý autor, ale i člověk, který si dokáže cenit maličkostí všedních dní. Jeho pohled na svět mi byl hodně blízký, naprosto jsem se s jeho milými, úsměvnými a někdy dost filozofickými úvahami dokázala ztotožnit a zamilovala jsem si je. 

7. Ten, kdo stojí v koutě

Zvláštní kniha, tak bych ji asi charakterizovala, protože nic jiného mě nenapadá. Zvláštní, ale úžasná, dojemná. Obyčejně neobyčejná. Příběh Charlieho vyprávěný prostřednictvím dopisů, které píše imaginárnímu příteli, mě naprosto dostal, přiznám se, že ke konci i rozbrečel (a to já u knih v 99% případů fakt nebrečím), ale to se jinak nedalo. Jednoduchý, ale přitom něčím výjimečný příběh chlapce, který už nechtěl jen postávat v koutě…

8. Tajemství porodní báby

Od této knihy jsem neměla v podstatě žádná očekávání, chňapla jsem po ní v knihovně úplně náhodou, protože jsem zrovna dostala chuť přečíst si nějaký historický román a ejhle – vůbec jsem nečekala, že mě to bude tolik bavit a že to bude tak super. Jasně, není to nic světoborného, historických románů z raného středověku je hodně a tohle určitě zdaleka není to nejlepší ze svého žánru, ale mě to tak chytlo, že jsem během chvilky přečetla tři díly a začala číst čtvrtý. Celkem má tahle sága dílů pět a já jsem zvědavá, jak to celé dopadne. Za mě palec hore.

9. Ruiny

Nooo…. to bylo hodně, hodně dobré. Vůbec jsem nevěděla, že ta knížka existuje až do doby, než jsem ji viděla u Ondry v bookshelf tour. Ondra říkal, že se mu líbila a mě celkem zaujal ten námět, takže jsem byla opravdu ráda, že to měli u nás v knihovně, protože dneska asi už jedině v knihovně nebo na nějakém bazaru tu knihu seženete. Pokud vím, tak je všude vyprodaná, alespoň co jsem se dívala. Každopádně, je to skvělé čtení, místy jen pro silné žaludky, ale neskutečně mě to překvapilo asi i proto, že jsem od toho nic moc nečekala. Určitě bych to doporučila každému, kdo má rád vyvražďovačky a komu se líbilo 15 minus od Tomáše Zářeckého. Krátce po dočtení jsem zjistila, že existuje i film – ten se mi ale zase tolik nelíbil, na rozdíl od knihy totiž působí tak… prostě moc americky. Kniha je o pár levelů výš, rozhodně.

10. Co bude dál

Jeden z mála thrillerů, které jsem četla a první, který se zcela oprávněně může nazývat mrazivým. Musím říct, že jsem si asi nemohla vybrat lépe (nebo jo? Pokud máte typ na fakt hodně dobrý thriller, lepší než tohle – sem s ním). Normálně knihy z tohoto žánru nečtu, protože já zkrátka na takové to psychopat-oběť-zločin-vyšetřování moc nejsem a nebaví mě o tom číst… Co bude dál je ovšem tak profesionálně a poutavě napsané, že jsem se od toho téměř nemohla odtrhnout. Bez problému jsem to zvládla přečíst za nějakých pět dní a to už je na mě prosím pěkně výkon, protože ta kniha má nějakých 450 stran. Zkrátka a dobře, tohle mi naprosto sedlo a jsem ráda, že se našla knihu tohoto typu, u které jsem neměla tendenci usínat. Bravo, Johne!

Učebnice pro SŠ: Dějepis v kostce + Český jazyk v kostce

Dějepis
Autor: Marie Sochrová
Rok vydání: 2014
Počet stran: 172
Nakladatelství: Fragment
Anotace: Přepracované a aktualizované vydání Dějepisu v kostce přehledně shrnuje veškeré učivo probírané na středních školách. 1. díl zpracovává období pravěku po středověk. Nejpopulárnější doplňková učebnice je nepostradatelnou pomůckou nejen k přípravě na maturitu, ale i během celého studia na střední škole. 

Český jazyk

Autor: Marie Sochrová

Rok vydání: 2014

Počet stran: 224

Nakladatelství: Fragment

Anotace: Chystáte se k maturitním zkouškám? Neváhejte a pořiďte si učebnici, která přehledně shrnuje veškerou středoškolskou látku z českého jazyka. Nejoblíbenější doplňková učebnice připraví každého studenta nejen k maturitní zkoušce, ale i k přijímacím zkouškám na vysokou školu.

* * *

Nedávno jsem hledala nějaké učebnice, které by přehledně a stručně shrnovaly učivo středních škol, ale které by zároveň obsahovaly vše podstatné a důležité při přípravě na maturitní zkoušku. Našla jsem učebnice "v kostce" od nakladatelství Fragment, u kterého letos tyto učebnice vyšly v novém, aktualizovaném vydání. Sáhla jsem po dějepisu a českém jazyce z toho důvodu, že vím, že se v budoucnu budu zabývat nějakým humannitním oborem. Navíc doufám, že by mi takové přehledné shrnutí dějin a českého pravopisu mohlo třeba pomoct s přípravou na maturitu.

Co se týče přehlednosti, musím říct, že jsou učebnice opravdu pěkně a zajímavě zpracované, není nijak těžké se v nich orientovat a nemusíte se bát nudného a nezáživného provedení. Učebnice dějepisu obsahuje i různé obrázky, mapky a dokonce i zajímavosti, poznámky nebo vysvětlivky oddělené rámečkem. Na první pohled učebnice nevypadají přílš obsáhle, ve skutečnosti je v nich ale plno informací - stručných, ale myslím, že všech důležitých k danému tématu.

V učebnici dějepisu také najdete na konci každého období otázky, díky nimž si můžete otestovat své znalosti, což rovněž pokládám za velké plus. Ve srovnání s učebnicemi, které používáme ve škole, se mi z těchto od Fragmentu učí mnohem lépe. Z části to bude nejspíš proto, že je to opravdu jen stručný přehled učiva a nejdůležitějších pojmů, ale i vizuální stránka a přehlednost je u učebnic velice důležitá a ta je v tomto případě velmi vydařená. Za sebe mohu učebnice jen doporučit a to jak studentům, tak i ostatním, kteří si chtějí třeba jen osvěžit nějaké znalosti.

Audiokniha Pán prstenů: Společenstvo prstenu

 
Autor: John Ronald Reuel Tolkien  
Čte: Aleš Procházka  
Délka: 21 hodin 24 minut  
Verze: Nezkrácená 
Rok vydání: 2014  
Vydavatelství: Tympanum

Slavnou trilogii Pán prstenů od jednoho z nejznámějších autorů fantasy J.R.R. Tolkiena snad není třeba dlouze představovat. Je to tak obsáhlé a bohaté dílo, že vypsat vše, co čtenáři nabízí, by bylo neméně obtížné než napsat, proč je i po více než šedesáti letech od svého vzniku stále aktuální a žádané. Tolkienův příběh o Jednom prstenu patří bezesporu mezi to nejlepší, co můžeme v současné fantasy literatuře najít. K celkové popularitě Pána prstenů rozhodně přispělo i filmové zpracování, jehož režie se ujal Peter Jackson a po premiéře prvního dílu film sklidil celosvětový úspěch. Není proto divu, že se knihy dočkaly i audio verzí. Nejprve se u nás objevila zkrácená audio verze na 9 CD, namluvená Michalem Dlouhým. Díky vydavatelství Tympanum si v současné době můžeme nově poslechnout audioknihu i v nezkrácené verzi s příjemným hlasem Aleše Procházky.

Společenstvo prstenu bylo mé první setkání s knihou v podobě audia, a ačkoliv jsem zkrácenou verzi neslyšela a nemám tudíž žádné srovnání, mohu říci, že obsazení herce a dabéra Aleše Procházky je opravdu perfektní a určitě to byl velmi dobrý krok. Jeho nezaměnitelný hlas je na poslech velmi příjemný. Líbilo se mi, jak si poradil s hlasy jednotlivých postav, jak jej používá ve vypjatých i veselých situacích a krásně příběh dokresluje a podtrhuje jeho atmosféru. Dovoluji si tvrdit, že díky jeho vypravěčskému umu má čtenář stejně dobrý zážitek, jako při četbě knihy, ne-li o něco lepší. V mém případě tomu bylo tak, že ani při obsáhlých popisech krajiny a všeho možného jsem se vůbec nenudila, protože v podání Aleše Procházky to ani nebylo možné. Zkrátka a dobře, hlas narátora u audio podob pochopitelně hraje obrovskou roli, a pokud je k četbě zvolen padnoucí a zajímavý hlas, úspěch je minimálně z poloviny zaručen. Jednotlivé kapitoly jsou navíc oddělené hudbou Jana Koukala, která příběh skvěle doplňuje, a i když se to zdá spíš jako maličkost, poslech je díky tomu o mnoho příjemnější. 

Pán prstenů: Společenstvo prstenu se v nejnovější podobě audia rozhodně povedl a nenapadá mě jediná výtka, neboť žádný rušivý faktor jsem při poslechu nezaznamenala a příběh jsem si užila od začátku do konce. Podle mého názoru na posluchače čeká opravdu nezapomenutelný zážitek. Jsem velice ráda, že jsem měla možnost si audioknihu poslechnout v této nezkrácené verzi načtené Alešem Procházkou, protože právě jeho hlas dal příběhu opět trošku jiný rozměr a věřím, že v jeho podání by Pán prstenů mohl zaujmout i ty, kteří fantasy žánru jinak tolik neholdují a zároveň je to další skvělý způsob, jak se i zarytí nečtenáři mohou s tímto legendárním příběhem seznámit jinak, než z televizních obrazovek.

Zombie Apocalypse Book Tag

Nedávno jsem u Fearnie na blogu objevila vážně super tag, který dělala formou videa, ale myslím, že ničemu nevadí, když jej sepíšu do článku. Tenhle tag se mi opravdu moc zalíbil a fakt jsem se u toho skvěle bavila. A o co vlastně jde?

Máme celkem deset otázek, vyberete si pět knih - záleží na vás, jestli náhodně nebo zkrátka sáhnete po svých oblíbených nebo známějších a poté losujete první knihu. Otevřete ji na náhodné stránce a první jméno, na které vám padne zrak, je odpovědí k příslušné otázce. Každá kniha vám dá dvě jména. Nakonec sami můžete posoudit, jak zdárně byste společně se svým týmem složeného z knižních hrdinů zvládli případnou zombie apokalypsu...

Vybírala jsem knihy, které mám ráda a které jsou zároveň docela známé, ať se pobaví co největší okruh lidí. Dělala jsem to tím způsobem, že jsem si nejprve vylosovala knížku, následně zapsala jména a až na konec jsem je přiřadila k otázkám v tom pořadí, v jakém jsem je zapisovala. Musím říct, že zvlášť u některých jsem se opravdu nasmála... 

Nerd TAG

Poslední dobou se na různých knižních blozích vyskytují všemožné tagy, některé souvisí s knihami a některé méně a protože se mi většina z nich opravdu hodně zalíbila a zaujala mně, rozhodla jsem se také zapojit. Tento jsem objevila na blogu Ilusion of World a omlouvám se, ale nemám v plánu někoho konkrétního dále tagovat... takže nechť se zapojí každý, kdo bude chtít. :)

1. Nejoblíbenější superhrdina?

Ze superhrdinů jsem měla vždycky nejraději Spidermana. Asi to bude tím, že byl prvním superhrdinou, kterého jsem ve filmu viděla a moje volba mezi pavoukem a netopýrem by rozhodně padla na pavouka. :)
 

2. Startrek nebo Starwars?

Popravdě, asi ani jedno. Startreku se vyhýbám a Starwars jsem dřív považovala za docela fajn, ale teď je to na mě moc sci-fi.

3. Oblíbený/á spisovatel/ka.

O můj obdiv se dělí hned několik mistrů psaného slova a je pravda, že většinou jsou to muži - na prvním místě u mě už asi navždy zůstane J.R.R. Tolkien a hned za ním G.R.R. Martin, Patrick Rothfuss, Andrzej Sapkowski a tak, no. Spisovatelé fantasy jsou prostě géniové. Abych ale nezanedbala i ostatní oblíbené autory něžného pohlaví, zmíním J.K. Rowlingovou a taky mě dostala Suzanne Collins s trilogií Hunger games - neptřeba představovat.

4. Marvel nebo DC comics? 

Marvelovky, jednoznačně. 
 

5. PS, XBox nebo Wii?

Nothing.

6. Oblíbený předmět ve škole?

Neexistuje. Jednou se takový předmět vyučovat bude, ale to já už bohužel nezažiju.

7. Harry Potter nebo Pán Prstenů?

Na obou příbězích jsem vyrostla, oba se řadí mezi mé top a oba mě v nemálo věcech dost ovlivnili... mám nesmírně ráda oba dva, ale musím-li si vybrat, volím Pána prstenů. Miluji filmové zpracovaní, poté jsem si zamilovala i knižní předlohu. Je to neobyčejné dílo a vůbec celý význam a myšlenka příběhu, která tolika lidem uniká a je to strašná škoda, je prostě úžasná.

8. Oblíbená počítačová hra?

Nehraji počítačové hry, pro mě je to ztráta času.

9. Jaká by byla tvoje super síla?

Není to teda vyloženě super síla, ale chtěla bych umět létat. A pak taky umět uzdravovat, tak jako to uměl světlonoš Leo v seriálu Čarodějky. :)

10. Být radši Thor v Bradavicích nebo Harry Potter v Asgardu?

Nevím. Thora jsem neviděla (zabijte mě někdo) a vážně na tuto otázku nedokážu odpovědět. I'm sorry.

11. Super síla, kterou máš a je ti úplně na nic? 

Umím přemýšlet, ale je to na nic, protože kvůli jakémusi neznámému bloku při tom využívám jen 10% svého mozku a protože taky nikdy nevymyslím nic jiného než samé blbosti. :D

12. Jaký kouzelný předmět bys chtěl/a mít?

Těžká otázka, hodně těžká. Nejspíš by to bylo něco ze tří relikvií smrti. Asi bych šáhla po neviditelném plášti, taková věcička by se mohla hodit. :D 

Měsíční NEJ - červenec 2014

Jelikož se mi v uplynulém měsíci podařilo přečíst celkem šest knih, rozhodla jsem se pro takové měsíční shrnutí v podobě měsíčního nej. Vím, že šest knih je pro někoho poněkud nízké číslo, ale já jsem dost pomalý čtenář a jsem ráda i za takový počet knih, i když jich ani zdaleka není tolik, kolik bych si přála. Převážná většina z přečtených titulů se mi moc líbila.... tady jsou:

Co bude dál

Originální název: What Comes Next

Autor: John Katzenbach

Rok vydání: 2013

Počet stran: 456

Nakladatelství: Domino

Šestnáctiletá Jennifer zase utekla z domu. Jenže tentokrát se jí snaha utéct před svým dosavadním životem a zvráceným matčiným přítelem stala osudnou, když ji ve zdánlivě zcela vylidněné ulici unese neznámá dvojice.

Ulice ale nebyla tak prázdná, jak se zdála. Incident viděl stárnoucí a nemocný profesor psychologie Adrian - vlastně celý únos neviděl, protože mu dodávka zakrývala výhled a nebyl si jistý, zda dívka nenastoupila do dodávky dobrovolně. Proč by ale v tom případě nechala na chodníku pohozenou svou růžovou kšiltovku? Celé mu to vrtalo hlavou a postupně si začal uvědomovat, čeho se stal svědkem.

Přestože už mu podle doktorů kvůli jeho nemoci moc času nezbývalo a jediné, na co myslel, bylo brzké setkání s mrtvou manželkou, rozhodl se mladé dívce pomoci a byl odhodlaný ji najít za každou cenu a přivést zpátky domů, i když vůbec netušil, kde by měl začít pátrat.

Jennifer, uvězněná kdesi v tmavé, malé místnosti v rukou páru se zvráceným smyslem pro zábavu, mezitím zjišťuje, že všechny starosti, které ji dosud trápily, jsou nic ve srovnání s tím, co ji teprve čeká...

* * * 

Kniha Co bude dál je mým teprve druhým psychologickým thrillerem a prvním, kde se opravdu pořád něco děje. Obvykle se knihám tohoto žánru spíš vyhýbám než je vyhledávám, zvlášť, pokud mají 400 stran a víc, protože se prostě bojím, že mě to nebude bavit. Pokud ale budu mít to štěstí a narazím na více knih, které budou takové, jako Co bude dál (nebo dokonce ještě lepší), tak thrillerům vystavených na psychologii postav s detektivní zápletkou asi pomalu přijdu na chuť.

Autor se poměrně vyžívá v podrobnějších popisech - s čímž já problém nemám, ale někomu se díky tomu může kniha zdát trošku zdlouhavá a čtenář, který se do příběhu tak úplně nevžije, by s takovými pasážemi mohl mít docela problém - je ale pravda, že jich tam moc takových není. Já jsem hltala každou stránku a prakticky jsem se od toho nemohla odtrhnout. Nevím, jestli to byla zvědavost, co mě nutilo knihu přečíst v poměrně krátkém čase anebo styl autora, který mi vyloženě sedl. Ano, John Katzenbach mě opravdu překvapil a nadchnul ať už téměř dokonalým vykreslením povahy a psychologie postav, tak i mrazivým a skoro až bolestně reálným námětem. Ono není zase až tak těžké uvěřit, že by se to klidně mohlo dít i ve skutečnosti. Nejděsivější na tom je, že dvojice únosců se spíš než za zločince považuje za umělce a díky tomu, co dělají si připadají výjimeční. Těžko říct, zda jim vůbec dochází, jak závažného trestného činu se dopouští a pokud ano, vždycky si najdou důvod k ospravedlnění svého počínání.

V knize je i zmínka o známých Vrazích z močálů, kteří v 60. letech zavraždili minimálně pět dětí a jejichž hrůzné činy odhalila až touha zasvětit do svých zločinů někoho dalšího. Musím říct, že jsem si - čistě proto, abych byla v obraze a věděla, o co go - přečetla pár článků týkajících se této dvojice a musím říct, že mi z nich běhal mráz po zádech. Je hrozné, co jsou lidi schopní udělat a žádná psychická nemoc toto neomlouvá.

Příběh má čtenář možnost sledovat ze tří hlavních pohledů, a sice z pohledu profesora Adriana, rozmlouvajícího s přeludy mrtvých členů rodiny a zcela odhodlaného v případě dívčina zmizení, inspektorky Terri Collinsové, která řešila i dřívější Jennifeřiny útěky z domu a potom samozřejmě pohled unesené Jennifer. Méně častěji můžeme nahlédnout do mysli únosců a když už jsem u těch postav, tak zmíním i sexuálního delikventa Wolfea, který při pátrání po Jennifer sehrál také důležitou roli. Podle mě ani jeden z pohledů nebyl méně zábavný než ostatní, z čehož jsem opravdu nadšená. 

Takže, abych to shrnula - Co bude dál je podle mě výborně napsaný thriller, který se ale kvůli tématu nečte zrovna pohodově. Co ale pokládám za velké plus je, že autor se nesnaží zapůsobit popisy násilnických a krutých scén, přestože k tomu námět knihy přímo vybízí, ale jak už jsem zmiňovala - mnohem víc se zaměřuje na psychiku postav a to mě na tom ohromně bavilo. John Katzenbach je prostě mistr ve svém oboru a jeho profesionalita na vás dýchá z každé stránky. Co bude dál je kniha, která mě mile překvapila a dokázala mi, že i knihy s tématem psychického vydírání můžou být zatraceně dobrým počtením.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Hodnocení:

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Blogger TAG

Asi už všichni víte, oč se jedná, protože je toho teď na blozích plno a ani mě blogger tag neminul, za nominaci děkuji Jeannette.

Pravidla

1. Povězte o sobě 10 věcí.
2. Odpověz na deset otázek blogera, který tě nominoval.
3. Nominujte pět blogerů, kteří mají méně než 200 čtenářů za den.
4. Vymysli deset otázek pro ty, které budeš nominovat.
5. Informuj blogery, které jsi nominoval/a.

Recenze: Dcera sněhu

Autor: Eowyn Ivey 
Rok vydání: 2012 
Počet stran: 392 
Nakladatelství: Fortuna Libri
Anotace: Nesmírně silný, jímavý, brilantně napsaný příběh o nevšedním osudu dvou lidí, toužících po dítěti tak moc, až si jeho existenci přivolají.
Román se odehrává v odlehlé aljašské končině a dny jeho hrdinů – Jacka a Mabel – jsou naplněny těžkou prací.  Manželé se velice milují a trápí je jen marná touha po dítěti. Když toho roku napadne první sníh, ze samé radosti si postaví venku před domem sněhulačku. Následující ráno je však sněhulačka pryč – a na cestě jsou vidět drobné stopy. V příštích dnech  Jack a Mabel několikrát  z dálky zahlédnou blonďatou holčičku osaměle bloudící v lese – ale neodvažují se o tom zmínit jeden druhému ze strachu, že se jedná jen o přelud, podnícený dávno pohřbenými nadějemi na vlastní dítě...
V tajuplné, překrásné, ale mimořádně drsné krajině se věci mohou jevit jinak než ve skutečnosti....

 ~ 

Asi hned na začátku podotknu, že jsem si tuto knihu naprosto zamilovala a že mne od samého začátku okouzlila, nejen překrásným příběhem, ale hlavně svou jedinečnou atmosférou. Pokusím se alespoň zčásti vyjádřit, jak hluboce se mi tato autorčina prvotina vepsala do paměti. Po přečtení Dcery sněhu jsem došla k závěru, že opravdu nepotřebuji akcí a napětím nabytou knihu, ale že k uspokojení mojí čtenářské duše mi bohatě stačí příběh přesně takový, jaký v sobě skrývá právě tato kniha. A sice melancholický příběh plný naděje, ale zároveň zoufalství, radosti i smutku a především příběh plný lásky - nejen partnerské, ale i lásky k životu. Z nějakého pro mě neznámého důvodu jsem měla po téměř celou dobu čtení na krajíčku a opravdu si nedokážu vysvětlit, proč. Samotný příběh je neskutečně jímavý, ale už od první stránky jsem věděla, že si Dceru sněhu zamiluji. Je pravda, že k mému celkovému nadšení z velké části přispěl i autorčin nezapomenutelný vypravěčský talent. Eowyn píše opravdu báječně a díky tomu se kniha čte jedním dechem, přestože je to ten typ příběhu, kde děj pozvolna ubíhá a žádné přelomové zvraty se nekonají. Z toho důvodu jsem zpočátku ke knize byla malinko skeptická, protože mám raději knihy, kde se alespoň sem tam nějaká ta akce vyskytne. Byla jsem si vědoma toho, že Dcera sněhu se trošku vymyká tomu, co běžně čtu, ale proboha - bylo to tak skvělé. Vlastně ještě lepší, než jsem doufala...

Příběh je z převážné části založen na psychologii postav a tu má autorka opravdu dobře promyšlenou. Postavy mi ožívaly před očima a naprosto jsem si je zamilovala. Jack s Mabel tvořili nezapomenutelný pár, který toho spolu hodně prožil a i když sami v odlehlé aljašské končině neměli snadný život a trápila je nepříliš veselá minulost, bylo zjevné, jak moc se mají rádi. Nadchl mě i popis samotné Aljašky, u níž si většina lidí vybaví jen zimu, divokou zvěř a jinak zhola nic. Autorčino líčení drsné a zároveň krásné a čisté aljašské krajiny bylo dechberoucí, koneckonců ví, o čem píše, neboť na Aljašce už nějakou dobu žije. Někdy jsem postavám jejich bydlení v dřevěném srubu a pokorném tichu, daleko od civilizace a moderního světa záviděla. Nicméně si dovedu představit, že život tam vůbec není jednoduchý, ale rozhodně to má své kouzlo.

Dcera sněhu je v poslední době jednou z mála knih, do níž jsem se dokázala plně ponořit a celý příběh prožít tak, jako bych byla jeho součástí, ne pouhým čtenářem, a to od začátku do konce. Nevím, jak se to autorce podařilo, ale napsala naprosto dokonalou knihu, dokonalou pro mě, a za to jsem nesmírně ráda a jsem šťastná, že jsem měla možnost vychutnat si tento jedinečný příběh v rodném jazyce. Většinou si během čtení nepouštím žádnou hudební kulisu, ale u Dcery sněhu jsem udělala výjimku. Úplnou náhodou jsem právě v době, kdy jsem knihu četla, narazila na tvorbu švýcarského umělce Adriana von Zieglera a jeho skladby mě naprosto okouzlily. Jsou nádherné a přišlo mi, že se dokonale hodí ke knize, kterou jsem zrovna měla rozečtenou, a tak ji už navždy budu mít spojenou s toutou nádhernou a harmonickou hudbou.

Myslím, že Dcera sněhu by se mohla zalíbit úplně všem a taky si myslím, že už jsem ji vychválila dostatečně, proto vám nenabídnu žádné extra doporučení, jen... prostě si to přečtěte. Věřím, že nebudete zklamaní a že si vás Eowyn Ivey svým originálním, silným a nádherným příběhem o sněhové dívence získá stejně jako mě.

Hodnocení: ☻☻☻☻☻

Tímto bych tedy chtěla poděkovat nakladatelství Fortuně Libri za vydání této krásné knihy a za poskytnutí recenzního výtisku. Děkuji, moc si toho vážím.